Sedmero muzikantů z Reykjavíku ctí všechny zásady, které byste našli v trampských příručkách. V přírodě se pohybují tiše, všichni členové na společný potlach přispívají svým rovným tvůrčím dílem a v kotlíku se vaří zajímavý hudební eintopf.
Pokud jste romantici, s nimiž cloumá přicházející jaro, máte kam sáhnout. Už úvodní Lion Face Boy s pulsující kytarou vás naladí a nepustí. Pod hypnotickým zpěvem Sindriho Mára Sigfússona nervózně tepe hudba, která hned v následující skladbě Fire Dies Down vytryskne na povrch jako právě probuzený islandský vulkán. Po utahaném úvodu s kvílející pilou se rozjíždí folková balada s kytarou a houslemi, v dalších písních jako Wooden Teeth nebo Leafmeask přechází v nefalšované country a vrcholí asi nejhitovějším chorálem Softship, jehož propracované vokály hučí teskněji než Niagára.
Hudebních fines v instrumentálním obsazení i aranžmá na desce najdete tolik, že jí nemáte prakticky co vytknout. Nahraná je dobře, o nápady není nouze, všechny skladby do sebe skvěle zapadají a Seabear potvrzují, že jsou opravdu zajímavá a talentovaná kapela. Chybí jim snad jen jediné: více výraznějších motivů s hitovým potenciálem, které by donutily posluchače přehrávat si album stále dokola. Tedy ne že by si ho znova nepustil, ale mezi své desky roku ho nakonec asi nezařadí. Seabear však přesto stojí za poslech. Podobných indiefolkových kapel možná najdeme hodně, ale určitě ne u českého táboráku.
VYDÁNO: 26. února 2010, Morr Music; Starcastic
CELKOVÝ ČAS: 46:37, 11 skladeb
HODNOCENÍ MIXU: 7/10
HOMEPAGE: http://www.seabearia.com/
MYSPACE: http://www.myspace.com/seabear