Zdá se to skoro neuvěřitelné, ale je to tak. Nahrávky, pořízené za totality pokoutně po garážích nebo na Havlově podkrkonošském Hrádečku, doplnilo po devětaosmdesátém jediné non-live album Líně s tebou spím, jež vyšlo jako vzpomínka na zesnulého Mejlu Hlavsu.
Už tyto neobvyklé okolnosti vzniku nutně podněcují otázku: bude Maska za maskou tečkou na konci věty, nebo naopak první stranou nové kapitoly skupiny? Odpověď není jednoznačná, ale asi je blíže první možnosti. Deska má totiž zdánlivě všechno, jen něčeho podstatného se jí nedostává – té špetky ucelenosti, původnosti a originality navíc.
Na první, druhý i třetí poslech je vše v pořádku. Nové písně jsou skvěle zahrané, zaranžované a precizní mastering jim dodává monumentální atmosféru. Rockové podklady skvěle šlapou a typická disharmonická souhra houslí a saxofonu do toho znovu přilévá přesnou dávku temné psychedelie.
Nicméně – nehledě na perfektní zvukovou cizelaci zní Plastici přesně tak, jako před dvceti lety. Starého psa novým kouskům nenaučíš, ale tady to pod kůži vtírá podezření ze sebevykrádání. Zatímco dříve byli PPU předními hudebními experimentátory a vizionáři, dnes jako by se jen snažili znovu vyvolat staré časy. Něco takového sice bez problému funguje třeba u Umělé hmoty, ale tam jde vyloženě o bigbít. Naproti tomu DG 307 sklízí za spojení starého undergroundu s mladými alternativci ovace napříč pokoleními.
Plastic People jsou bezesporu osou toho nejlepšího, co tady za minulého režimu vznikalo a i dnes dokázali, že do rozbředlého hudebního důchodu nepatří. Zároveň je velká škoda, že se zakonzervovali – stejné hudební postupy a stejná jména básníků (Stankovič, Krchovský, Jirous…) sice mají pořád nespornou uměleckou hloubku, ale alespoň malý můstek mezi nimi a současnou generací by mohl desku posunout podstatně dál a zbavit ji lehkého zápachu rutinérství.
Vydáno: 23.12. 2009, Guerilla Records
Délka: 13 skladeb / 60:19
Hodnocení MIXu: 7/10
Homepage: http://www.plasticpeople.eu/
MySpace: http://www.myspace.com/theplasticpeopleoftheuniverseofficialpage