Začněme trochou bulváru. V hudební produkci fungujete jako duo, platí to samé i o vašem soukromém životě?
Roman Přikryl: Řekněme, že máme velmi blízký vztah.
Jaký vliv to má na vaši práci? Budete například schopni pokračovat v pracovním vztahu, když ten soukromý odezní, případně naopak?
R: To jsou otázky na dlouhý zamyšlení…
Petra Hermanová: Přemýšleli jsme o tom hodně, rozejít se dá tisíci způsoby…
Takže se shodnete na tom, že jsou tyhle dvě sféry hodně provázané.
R: Já myslím, že určitě. Díky tomu je to ale hodně na hranici, může to kdykoliv skončit.
Minimálně ve vašich prvních skladbách je poznat, že vaše hudební minulost je odlišná. Čemu jste se v rámci hudební produkce věnovali, než došlo ke vzniku Fiordmoss?
R: Já jsem hrál z desek. Moje první desky byly houseový, potom to šlo přes techno k drum’n’bassu, kterej jsem hrál zpočátku nejvíc – to je ale hodně dávno. Potom mě zajímal breakbeat a pak následoval minimal. Ale ještě před tím, než jsem si vůbec koupil gramofony, jsem dělal na počítači, protože na gramofony nebyly peníze a za nadlouho po tom, co jsem je pořídil, jsem přestal. Což je vlastně škoda. Bezprostředně poslední činnost v rámci produkce hudby předcházející vzniku Fiordmoss, byl minimal – na počítači.
P: Já jsem hrála na kytaru, potom jsem začala hrát na klavír. Na kytaru jsem hrála ještě s jednou kamarádkou se kterou jsme potom nějakou dobu fungovali společně…
Jak bys to žánrově zařadila?
R: Já myslím, že můžeš říct, jak se ta kamarádka jmenovala.
P: Šlo o Markétu Irglovou. I když jsme nedělali přesně to, čemu se věnujeme teď, pro nezaujatýho pozorovatele to asi mohlo znít podobně. Řekněme folk.
Vyšlo něco z toho, co jste společně stvořili?
P: Kompilaci Valmez 2009, na který se teď s Romanem podílíme, předcházel ročník 2004, kde jsme byly uvedené jako Siren a zanedlouho po tom jsme se rozešli.
Osobní spory?
P: Prostě to nešlo.
Dobrá, zanechme pikanterií. Už víme co jste dělali před tím, jak byste definovali to, co děláte teď?
P: Já moc nevím, jak to popsat.
R: Taky si myslím, že je to dost těžký…
Právě proto. Nechcete se o to pokusit, než to za vás udělá někdo jiný?
R: Pokud to mám definovat vyloženě žánrově, tak je to kombinace něčeho, co k sobě na první poslech někomu nemusí pasovat, což je právě ten rock nebo folk a elektronika.
Zkuste ještě nějak vysvětlit, co by měl evokovat název Fiordmoss.
R: Líbí se nám na tom ta severská nálada, drsné fjordy a měkký mech, ten kontrast, to jsme my dva.
Před chvílí jsi mluvil o minimalismu, myslíš, že je tahle definice použitelná i pro vaši současnou tvorbu?
R: Spíš je to jeden z přístupů, kterej je v našem zvuku a komponování určitě patrnej; ale stejně tak nás baví třeba glitchovej přístup – nemáme vlastně nijak pevně postavený mantinely…
Jak u vás vypadá proces tvorby? Kde je první impuls – je to melodie, střípek textu, nebo… ?
P: Většinou je to nějaký slovo, který se mi líbí, nebo mi připadá zajímavý.
Jako třeba Carnivore?
P: U toho byl zrovna na začátku nápad, vytvořit skladbu s tímhle příběhem, ale většinou stojí na začátku nějaký slovo, který mi připadá zajímavý, jak jsem říkala.
Takže dá se říct, že impuls pro novou věc obvykle vychází z tvojí strany?
P: Ne, ten vychází z Romanovi strany – že už bych měla něco napsat… Ale jo, obvykle to začíná písničkou. Dřív jsme to zkoušeli naopak, protože ty písničky prostě nebyly, ale to dopadalo většinou špatně.
R: Protože jsme se vždycky zasekli. Měli jsme smyčku – a teď do toho zpívej… to prostě nejde. Nebo spíš je to daleko těžší. Potom jsme to zkusili naopak, text a kytara, a šlo to.
Co se týče kytary, v jaké míře ji při skládání používáte? Pokud vzniká text, má u toho kytara vždycky své místo?
P: Když vzniká finální text, tak si u toho vždycky potřebuju hrát. Ale při vzniku skici textu ji nepotřebuju.
Texty Fiordmoss nepůsobí tak, že by měly ambici vyznít humorně. Navíc je prostupuje prvek surreálních stvoření, ať je to zmíněná masožravá rostlina, nebo třeba puma z cukru. Je to jen můj dojem, nebo je součástí vaší snahy vytvořit panteon takovýchto nadpřirozeností?
P: To ani ne. Spíš se mi líbí rozvádět nějaký příběhy, který spolu vlastně vůbec nesouvisí, ale asi proto, že vznikají ve stejné době, tak se tam nakonec nějaká spojitost vyrýsuje.
R: Já si myslím, že ten panteon právě nakonec vznikne.
P: Možná, ale sám o sobě. Spíš jde o to, že těmi texty který píšu, mi jde o zachycení nějakýho zvláštního světa, mám v hlavě nějakou náladu, kterou chci sdělit a v rámci textu z ní nechci vybočit žádným slovem. Ale nedá se říct, že bych ten svět postupně a úmyslně systematicky budovala.
Oba jste, aspoň momentálně, z Brna. Jak tuhle okolnost vnímáte, má to vliv na vaši tvorbu, je to pro vás důležité, nebo je to jen shoda okolností?
P: Shoda okolností.
R: Shoda okolností, oba jsme tady kvůli škole, kterou studujeme a vyhledáváme.
O jakou školu se jedná?
P: Fakulta výtvarných umění.
Jakým oborům se přesně věnujete?
R: Multimédia u Richarda Fajnora.
P: Intermédia u Václava Stratila.
Jedná se o Fakultu výtvarných umění, jaké jsou tedy vaše nehudební aktivity?
R: Já se hodně věnuji takovýmu konceptuálnějšímu přístupu k videu, animaci a fotce. Nebo jsem třeba napsal náš web…
P: Začínala jsem u malby, kterou teď pomalu opouštím a zkouším video, který tak nějak taky maluju…
Na vašem webu je mimo jiné možné vidět kresby, čí je to dílo?
P: To jsem kreslila já.
Mají přímou souvislost s texty, které píšeš?
P: Ty kresby začaly vznikat s tím záměrem, že by jednou možná mohly ilustrovat právě ty texty, že bychom je třeba použili k tvorbě klipů. Ale dopadlo to spíš tak, že se staly součástí vizuálu, kterej okolo sebe budujeme – bez přímé návaznosti na písničky.
Existuje ať už v rámci Brna, nebo ČR obecně někdo, k jehož odkazu se hlásíte, nebo se snažíte jít podobnou cestou a nebo ho, nebo ji, prostě jen považujete za kvalitní?
P: …myslím, že každej chce být autentickej, to se takhle nedá říct.
R: V Brně určitě Filip Cenek, pokud jde o výtvarný umění, kterej nám dělal vjing na koncertě v Boskovicích. Líbí se mi jeho minimalistickém přístup, kterej máme sami rádi… ale taky třeba Václav Stratil, kterej prostě nestárne.
Mluvili jsme o výběrovce Valmez 2009, jedná se o první oficiální release vaší tvorby?
R: Možná to předběhne Chernobyl musick, což je ale internetovej release, tam vyjde skladba Sugar Cougar. Na tom Valmezu vychází Carnivore.
Chernobyl musick?
R: Brněnskej internetovej label, kterej se dost snaží podporovat brněnskou nezávislou hudební scénu.
To jsou dvě skladby vycházející na výběrech. Na webu je k poslechu další. Jak to vypadá s případným vydáním sólového alba?
R: To právě nevíme. Rozhodovali jsme se, jestli vydat nějaký demo, Ale na co vydávat demo pěti písniček… Chtěli by jsme něco jak vizuálně, tak zvukově kompaktního, s kvalitním zvukem.
Záleží tedy na tom, jestli se v budoucí době nasbírá dostatek kvalitního materiálu?
R: U nás jde hodně o to, že náš přístup k té tvorbě, je ve velké míře postprodukční. Nejsme kapela, která by měla namyšlený nějaký akordy, vzala kytaru a nahrála to ve studiu. Náš přístup je daleko náročnější, jako hlavně na čas.
P: Je to dost nepředvídatelný.
R: Nepředvídatelný a trvá to hrozně dlouho. Klidně dva měsíce, než jsme skladbu ochotní pustit ven. V podstatě nám to ale nevadí. Prostě na skladbě pracujem do té doby, dokud nejsme opravdu spokojení. Není výjimkou, že skoro celej trek od základu smažem a začnem stavět znova na nahrané kytaře. Chceme aby měl každej track hlavu a patu a byl nějakým způsobem odlišnej od těch ostatních.
Takže to vypadá tak, že Petra přijde s nějakým textem, ty s nějakým elektronickým podkladem a následně se snažíte to nějak funkčně skloubit.
R: Já v podstatě ani s ničím nepřijdu. Poslouchám to pořád dokola; text, smyčky, melodie kytary a hledám…
P: Už na začátku vlastně stojí v podstatě hotová písnička, kterou už bych takhle mohla hrát.
Jsou tam tedy dvě vrstvy a ty vznikají odděleně, nebo jedna předchází druhou. Dochází často ke konfliktům, kdy např. Petra trvá na osvědčeném rockovém přístupu a Roman se tam snaží propašovat nějakou elektronickou alternativu?
R: Žádný výrazný rozpory nevznikají. Není to tak, že bych já trval na tom a Petra na něčem jiným. Vlastně nás ten kontrast strašně baví.
P: To co se děje v rovině té elektroniky je spíš Romanovo dílo samozřejmě, ale mluvíme o tom, hledáme kompromis.
Můžeš nějak popsat s čím pracuješ při tvorbě elektronické složky vaší produkce?
R: Měl bych říct, že nám hodně pomohlo školní studio u.fon, který vede Jirka Suchánek z Mateřídoušky a bubeník Pavel Fajt. Tam jsme vlastně začali, nahrávám tam doteď. Je to takový polo-profi zázemí. V současnosti se snažím, co se vybavení týče, osamostatnit, ale zároveň nijak nezavrhuju u.fona, protože je jasný, že z vlastní kapsy náhradu studia nepostavím. Ale možnost pracovat doma, aspoň na části tvorby nám umožňuje věnovat se tomu daleko intenzivněji. Jinak se to všechno pohybuje většinou v rámci softweru, žádný hardware věci, třeba synthy, nemáme, občas jen vypůjčený od kámoše z Běloruska. Ahoj Andreji!
Máte nějakou skladbu radši než ostatní – ať už z jakéhokoliv důvodu?
R: U každé jsme spokojeni s něčím jiným, ale obecnýho favorita nemáme. Většinou je to samozřejmě ta nejnovější.
Teď se samozřejmě musím zeptat, jaké jsou nejbližší příležitosti, kde je možné vidět Fiordmoss vystupovat a na jakém releasu se v nejbližší době podílíte?
R: Teď máme před sebou festival Hrachovka, rýsuje se i nějaký zahraniční koncert v Belgii a pak možná věší série v zimě zase po Česku, ale o tom bychom zatím neradi mluvili. Všechny koncerty se včas objeví na našich stránkách.
Kdy se dočkáme dalšího tracku?
R: Právě na jednom děláme, bude z porcelánu.
Home Page: http://www.fiordmoss.cz/
MySpace: www.myspace.com/fiordmoss