S Kryštofem máte za sebou speciální turné po vysokých školách. To je trochu nezvyklá praxe. Jak tento nápad vlastně vznikl?
Díky náhodné, ale výborné zkušenosti z recitálu v aule Vysoké školy ekonomické v Praze. Trochu nečekaně jsem se tam ocitl jen s naším trumpetistou v rámci plnění závazků vůči Óčku a zjistili jsme, že je to úžasný prostor, který by se dal využít i pro hraní celé kapely.
Jaké zážitky jste si z turné odnesl? Předpokládám, že atmosféra je o dost jiná než na jiných vašich koncertech.
Úplně jiná než na koncertech v klubech či halách, ale velmi podobná divadlům, kterých jsme v minulosti absolvovali kolem padesáti. Písně jsme pro tuto příležitost přearanžovali a musím říct, že akustická forma jim dodala zcela novou náladu i tvář. Jen španělky, cajón, chřestítka, intenzivní komunikace s publikem. Ideální táboráková sestava.
Čím se liší čistě vysokoškolské publikum od běžného smíšeného publika? Vzbuzuje akademické dojmy, reaguje vlažněji?
Akademické ani vlažné není v žádném případě. Jediný rozdíl je v tom, že jde o publikum výrazně mladší než na koncertech v divadlech. Tam byl strop až někde kolem padesátky.
Skladby jste upravili do folkové podoby, ale jak jste postupovali při jejich výběru? Slyšeli posluchači jen defilé vašich hitů, nebo jste sáhli i k méně známým skladbám?
Zvolili jsme kombinaci obojího. Na pořad se dostaly starší písně jako U vody, Helou, Zvířata s vložkou od Lucie, potom také novinky Ráno či Balada, ale samozřejmě i ty největší hity z rádií. Podle reakcí přivítali fanoušci osvěžení v podobě starších skladeb velmi pozitivně.
Napadají vás ještě jiná originální místa, kde byste si chtěl do budoucna zahrát?
Napadají. A už máme i plán. Ale nic prozrazovat nebudu, aby nás někdo nepředběhl.
Kryštof už několik let patří mezi nejúspěšnější české kapely. Když jste s hudbou začínal, představoval jste si, že budete tam, kde jste teď, nebo jste měl trochu jiné sny?
Mně se splnil sen, když jsem dostal příležitost natočit první album. Vše, co přišlo po něm, beru jako bonus, o kterém se mi z počátku ani nezdálo. A za to nejsem vděčný jen já, ale celá kapela. Až se mi trochu tají dech a bojím se okamžiku, kdy začne sestup dolů.
Udržet se na vrcholu není snadné. Máte stále odvahu dělat v hudbě úkroky stranou ze zajetých kolejí, dokážete experimentovat bez ohledu na to, jak to posluchači přijmou?
Mám pocit, že ano. Na každé desce lze najít věci, které vzrušují nás i posluchače, a nemusí jít nutně o písně, které byste znali z éteru. Konkrétně třeba Jízda v protisměru, Vodné stočné, Iluze, Tunning, Pan Sen. Najímáme si pokaždé jiné producenty, aby kapelu posouvali dál. Do všeho sice vstupujeme s velmi konkrétní představou, ale zároveň se rádi necháváme ovlivnit. Nechceme skončit jako kapela, které má desku vedle desky stejnou. Lidi i samotné muzikanty to pak po čase přestane bavit. Už teď můžu slíbit, že na nové desce se objeví disko, rozbité rytmy i ostravsko-balkánské ska, ale texty, náladou i celkovou poetikou to bude stále Kryštof.
Během letošního března jste výrazně uspěli ve dvou hudebních anketách, odborných cenách Anděl i čtenářských cenách Žebřík. Co je podle vás hlavní příčinou toho, že dokážete dlouhodobě oslovovat odborníky i běžné posluchače?
Možná právě to, o čem jsem teď mluvil. Nebojíme se experimentovat a stále vymýšlíme nové věci, ať už jde o akustické koncerty, které tady dlouho nikdo nedělal a až po nás se s nimi roztrhl pytel, nebo o posuny na nahrávkách. Vždy se snažíme jít dál, než jsme byli předtím. Producentské křeslo nabídneme pokaždé někomu novému a zajímavému. První dvě desky dělal Dušan Neuwirth, který do té doby působil výhradně jako zvukař, pak to byl Honza Muchow, na popovou nahrávku velmi nezvyklé jméno, následně Slavo Solovic a Milan Adamec ze Slovenska a naposledy Boris Carloff, kterého bezprostředně po nás oslovili další kapely, mimo jiné Wohnout. Snažíme se zachovat písničkářství a zároveň čerpat z nových zvuků. A pak nám hodně pomáhají rádia i samotní fanoušci. Na těch to leží hlavně.
Vaše texty jsou často silně metaforické. Kde jako jejich autor většinou hledáte inspiraci?
Pokud myslíte přímo básnickou inspiraci, tak oblíbeného mám asi nejvíc Shakespeara. Ale tvůrčí impuls nalezne člověk všude; nadpis v novinách, název filmu, zážitek ze života. Jen mě nebaví skládat impulsy do jednoduchých veršíků, takových textařů máme na české scéně mraky. Chci, aby si lidé sami našli svůj význam, svou náladu, svou zkušenost. Já předkládám jen paletu barev, kreslit si musí posluchač sám. Dnes už jsou naše texty přijímány s mnohem větší otevřeností než dříve, ale přesto stále mnozí píšou, že jde o snůšky nesmyslů. Bohužel, lidem bez fantazie skutečně nemám co nabídnout.
Jaké jsou nejbližší hudební plány kapely Kryštof?
Trochu odpočinku, několik soustředění, v létě vystoupení na místech, kde jsme dlouho nebo nikdy nehráli, na podzim nás čeká studio a nová deska. Pak další dva roky kolotoče. A pak? Pak si dáme větší pauzu.
Které mladší české kapely vás v poslední době nejvíce zaujaly?
V první řadě Xindl X, protože má skvělé texty, smysl pro melodii i píseň a nepotřebuje se po někom vozit jako třeba Xavier. A pak určitě Charlie Straight, tam je obrovský potenciál.
Nedávno jsem na internetu zahlédla anketu, která se čtenářů ptala na pět nejlepších hudebníků všech dob, ve smyslu rozsahu i přínosu. Můžete dát dohromady svou pětici?
The Edge, Kurt Cobain, John Lennon, Ray Manzarek, Louis Armstrong.
Věnujete se vedle hudby stále i herectví? Naposledy jsem vás viděla před dvěma lety v Černém mléku v Kolowratu. Přišla od té doby inscenace nebo příležitost, která pro vás byla určitým způsobem zásadnější?
Na repertoáru mi stále ještě zůstává Richard III. v Národním a Richie z Lásky a porozumění v Ungeltu. Dost náročná a důležitá věc mě čeká v Národním ke konci roku. Herectví jsem v poslední době trochu omezil, nedá se stíhat všechno. Ale vzdávat se ho rozhodně nebudu.
Jste typ herce, který se naplno vžívá do role, nebo problémy svých postav spíše s odstupem filtrujete přes vlastní zkušenost?
Každou roli prožívám, jako by měla být má poslední. Zní to jako fráze a jiní herci se tomu často smějí, ale pro mě je to jediný přístup, který mě skutečně naplňuje. Nebaví mě dělat jako, markýrovat, klouzat po povrchu. Musím jít do věci naplno, jsem už asi takový typ.
Jak jste se díval na spory kolem změn ve financování nekomerčních divadel?
Celý problém jsem sledoval dost pečlivě. A skutečně není lehké na to odpovědět. Spíš jsem se přikláněl k požadavkům na financování uměleckých projektů, malých scén a avantgardních postupů. Divadlo na podnikatelském základě se přece v ničem neliší od toho, co nazýváme komerční hudbou, a muzikanti taky nedostávají státní příspěvky na svá turné.
Dokážete využívat své zkušenosti z oblasti hudby v herectví a naopak?
Určitě, především v tom směru od divadla k hudbě. Zkušenost s jevištěm je k nezaplacení, vím, jak pracovat s prostorem, výrazem i gesty. Ale ve výsledku nejsou takové poznatky nic rozhodujícího. Podstatné je, co předáváte. Když to nemá potřebnou sílu a lidi to nezaujme, tak můžete na jevišti dělat třeba stojky na hlavě a bude to všem jedno.
Kladete si v životě cíle, nebo životem spíše proplouváte a vyčkáváte, co přinese?
Cíle jsou určitě dobrá motivace, ale život má zároveň své přirozené plynutí. Takže se ze všeho nejvíc nechávám překvapovat a pak chytám šance za pačesy nebo se snažím bojovat.
Jak vidíte sám sebe ze deset let?
Představ o budoucnosti je vždy strašně moc a každá je tak odlišná. Nechám to na tom nahoře, kam mě zavede. On to má totiž v rukou a ví nejlépe, co se mnou.
Richard Krajčo (31) vystudoval Janáčkovu konzervatoř v Ostravě, obor herectví. Velmi záhy získává trvalé angažmá v Divadle Petra Bezruče, stává se nejmladším představitelem Hamleta v dějinách českého divadla a obdrží Cenu Alfréda Radoka v kategorii Talent roku. Od té doby se stále výrazněji prosazuje v oblasti divadelního i filmového herectví. Mezi jeho nejzásadnější role patří Merkucio z Romea a Julie (Národní divadlo), Levčik z Černého mléka (Divadlo Kolowrat) nebo Richard III. (Národní divadlo). Na filmovém plátně účinkuje mimo jiné v Brabcově rychlofilmu Krysař či Morávkově komedii Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště. Je vůdčí osobností populární kapely Kryštof, se kterou vydal zatím čtyři řadová alba.