„Tenhle film je tak dobrý, že by mohl být distribuován do škol jako protidrogová prevence,“ ozvalo se na jedné z novinářských projekcí. První část věty je sice stoprocentně pravdivá, ale tak jednoduché to nebude. A nejde jen o vulgarismy, které ve vypjatějších okamžicích kontaminují filmové plátno. Otázka totiž zní: Má smysl promítat dětem film, který ukazuje nejen jeden drogami zničený život, ale i lhostejnost většinové společnosti?
Třetí z řady časosběrných monografií Heleny Třeštíkové vznikal 13 let a jeho začátek už pod názvem V pasti vysílala Česká televize jako součást cyklu Ženy na přelomu tisíciletí v roce 2001. Katka je ročník 1977 a poprvé se s ní setkáváme v roce 1996 v terapeutické komunitě Sananim v Němčicích. Je plná elánu a chtěla by začít nový život. Naděje však nemá dlouhého trvání. Do pěti let se Katka mění v trosku s cirhózou jater, která si na drogy vydělává prostitucí. Přesto se ale nevzdává a je až obdivuhodné, kolik toho v životě vydrží.
Za nejsilnější momenty naturalistického dokumentu můžeme považovat chvíle, kdy je Katka v heroinovém rauši. Zejména když si dají společně s přítelem a ukáže se, že každý má na drogu i na život úplně jiný pohled. Tehdy padají nejzásadnější myšlenky, tehdy pochopíme, proč je Katka tam, kde je. Za pád na dno si může nejen vlastní slabostí, ale i osudovými setkáními se špatnými lidmi. Zní to jako klišé, ale Katka si prostě vybírá špatné životní partnery. Člověku se zprvu zdá, že kluci prostě jen machrují před kamerou. Teprve když je Láďa odsouzen na 13 let za vraždu a Roman se porve i na detoxu, pochopíme, že Katka si o pád na dno nevědomky asi sama říká. Přitom by pořád chtěla žít obyčejný život a mít i v zaneřáděném squatu alespoň ve sváteční dny čistý bílý ubrus.
Touha zařadit se zpátky do společnosti z Katky probleskuje i ve chvílích největší beznaděje. Ale sama na to nemá dost sil a okolí jí to nijak neusnadňuje. V roce 2007 otěhotní a zjistí, že už nejde jen o ni, ale i o dítě. Začíná běhání po nemocnicích i po úřadech, protože Katka nemá ani občanku. A tady se naplno ukazuje, jak se k narkomanům staví celá společnost i systém. Pro Katku nikdo neudělá víc, než mu velí povinnost. Policisté buzerují všechny včetně filmařů, gynekologové se Katky nanejvýš zeptají, jestli chce dítě donosit. Největší pochopení pro feťačku na dně má nakonec sama režisérka. Do děje sice přímo vstupuje jen jednou a ještě ne vlastní vinou, přesto se divákům vkrádá otázka: Jak by asi Katčin příběh vypadal, kdyby ji nesledovala kamera a nedostávala drobný honorář za každý natáčecí den?
A jak to všechno nakonec dopadne? „Nemůžu za Katku přestat fetovat,“ říká Helena Třeštíková a nedává mnoho nadějí na happyend. Přesto ale můžeme potvrdit, že Katka se má v rámci svých možností dobře. Autor článku ji shodou okolností potkal minulý týden v pražské tramvaji.
Katka
Premiéra v ČR: 25. 2. 2010
Režie: Helena Třeštíková
Rok výroby: 2009
Stopáž: 90 minut
Distribuce: Negativ http://www.negativ.cz