Jak dlouho a odkud se znáte? Popište nám vznik kapely High Five.
Známe se vlastně docela dlouho. Já začínal hrát v cca 17-ti letech s kapelou Panique Square. Hráli jsme takový jednoduchý melodický punk (rock) a tehdy jsme se setkali na pódiu s kapelou Začátek Konce. A tam hrál na kytaru Láďa Bělina, na klávesy Tomáš Bělina a tehdy myslim na basu hrál Martin Pešek. Takhle jsem poznal nynější polovinu kapely High Five. Z tehdejších Panique Square jsme se přetransformovali do kapely My First Date a docela aktivně koncertovali. Záčatek Konce pak později hledali zpěváka a tak mě oslovili. Byl jsem na jedné zkoušce, bylo to docela fajn, ale tehdy jsem měl povinnosti ve škole a hlavně s My First Date tak z toho sešlo. O hodně později, když se MFD rozpadli jsem začal tvořit sólově. Začalo se docela dařit a ty songy lidi bavili a do toho mi zrovna Láďa psal, jestli náhodou nemám nějaký projekt kde by si zahrál. Ja to tehdy chtěl držet v sólové podobě neb jsem se tak cítil svobodný a nic mě nesvazovalo. Přesto jsem na to kývnul a Láďa s sebou vzal ještě bráchu Tomáše na klávesy a Martina Peška na bicí. Já už jsem předtím na songu Lost Years spolupracoval se saxofonystou Markem Černým a najednou jsme stáli všichni ve zkušebně. Nejdřív jsme hráli pod mojím jménem, pak pod Jan Richter a High Five a nakonec jsme to nechali jen na High Five.
Co je podle Vás nejdůležitější věcí, kterou by měla mít kapela, která se chce v dnešní době prosadit?
To je skvělá otázka a já na ní odpovím zcela subjektivně, protože si myslím, že realita je jinde. Beru to striktně ze svého hlediska. Mě je vcelku jedno jak kapela vypadá, nebo kdo jim stojí za zády. Pro mě je důležitá hudba. Aby ve mě něco vzbudila, abych si ty písničky pamatoval, aby mi zněly v hlavě, abych se k nim dokázal připodobnit, nebo se v nich rozplynout. A takových je podle mě v CZ hrozně málo. Pravidelně projíždím například bandzone apod... a slyšim vlastně pořád dokola to samé. Já nechci inovaci, já ani nechci něco co tu ještě nebylo. Klidně to dělejte pořád stejně, ale dejte mi hezkou melodii a srdce a ja to sežeru se vším všudy.
Reálně se ale bojím, že k tomu, aby kapela prorazila, potřebuje krom kvalitní muziky schopného manažera, který se vyzná „v kruzích“ a dostane je na správná místa.
I když pořád doufam, že hudba samotná postačí. Mám toho na srdci mnohem víc, asi jsem to i špatně formuloval. Ale tak nějak to teď ve mě leží.
Jaké jsou vaše hudební vzory a kdo je vaším vzorem v osobním životě?
Peter Gabriel, víc netřeba říkat. Tak i tak je mojím bohem.
Co/kdo Vás inspiruje při psaní muziky? Kde vznikají vyše texty?
Tohle je u mě možná právě kámen úrazu z toho důvodu, že píši písničky v dlouhých intervalech. Inspirací pro mě bývá většinou nová zkušenost v životě, nebo něco s čím se setkám a zanechá ve mě něco hlubokého. Nedokážu ze sebe song „vytlačit“ jen tak i když to po mě kluci v kapele často chtějí. Takhle to neumím a jsem za to vlastně rád. Po posledním koncertě v Chomutově za mnou přišel kluk přibližně v mém věku. Byl to francouz a řekl, že je nadšenej. Že si každý song pamatuje, že na něj každý zapůsobil jinak a že tohle u současné kapely ještě nezažil. To je víceméně to, čeho jsem chtěl docílit. Jasně že ty písničky nejsou buhvíjak inovativní a jsou v nich použity podobné postupy. Ale tak to prostě dělám a nestydím se za to. Za nějakou dobu to třeba budu dělat jinak a budu mít třeba i jiný názor, ale teď skládám takto a jsem za to rád. Poslední písnička bude o naší hadí slečně, kterou doma máme. Je to užovka amurská, má 2 metry a je to neuvěřitelné stvoření. Zní to možná zvláštně, ale jednou mě něčím tak neskutečně překvapila, že se mi slova písničky okamžitě sama v hlavě objevila. Jiná pro mě zásadní písnička vznikla prakticky hned poté, co jsem si přečetl památníček, který patříval babičce mé přítelkyně. Měl jsem v očích slzy a v hlavě se to už rodilo. To jsou ty momenty kdy to vzniká.
Čeho byste chtěli v hudební branži dosáhnout? Mám na mysli, zda existuje nějaká meta, kterou když pokoříte, řeknete si: "dokázali jsme to!"
Co se mě týče, asi vyprodaná hala nebo stadion, kdy budou lidi se mnou zpívat moje texty a skákat do rytmu našich písniček. Abych viděl, že to třeba někomu pomohlo, nebo jen že to lidem zpříjemní den nebo i donutí se nad určitými tématy zamyslet. Rád bych viděl jak si někdo kupuje naši desku. Obecně ale považuji za úspěch když vznikne něco za čím si stojíme. Ne uplně přesný příklad toho je náš videoklip k písničce Wake Up. Jednou takhle doma si rukou bouchám do kláves, zkoušim si co se mi líbí a zpívám nějakou nesrozumitelnou svahilštinou něco o Praze. A najednou jsme na natáčení videoklipu, kolem běhá dvacet fantastických lidí a snaží se to dát dohromady. A nakonec je z toho krásný videoklip. Líbí se mi jak se mohou věci vyvíjet a když se mi pod rukama něco rodí.
Co Vás na muzice nejvíc baví?
Všechno. To jak dokáže s člověkem pohnout. Jak mu dokáže podpořit život. Být přítelem co neopustí a naopak pomůže v každé situaci. Jak dokáže rozhýbat tělo. Díky ní můžeme nechat své oči spočinout na tančící ženě. Díky ní se můžeme seznámit s láskou. Díky ní můžeme najít téma k hovoru. Ona mě naučila, že nejdůležitější věcí na světě je láska. (Je mi 13 let, revoltující věk, ptám se otce proč všichní zpívají o lásce, že je to trapný... a on mi odpovídá že láska je věčná. Smysl těch slov poznávám, díky bohu za to, o několik let později.) Na hudbě miluji ty pocity, když jedu na koncert oblíbené kapely a těším se. Miluju tu chvíli, kdy mi buší srdce, protože Peter Gabriel vchází na pódium. Miluju slzy v mých očích když zpívá Wallflower. Mám rád když mi hudba připomene někoho koho jsem miloval nebo místa kde jsem byl. Mám rád moment, kdy si někdo, kdo na to nevypadá, sedne na pódium a všem ukáže že je vlastně génius. Miluji jak hudba spojuje lidi a dělá přátele. Miluji ten pocit, když si poslechnu dobrou muziku nebo koncert a cítím že se moje duše dobře najedla a spokojeně odpočívá.
Připravila: Michaela Volfová