Nevyváženost se projevuje už ve výběru písniček – ze 17 skladeb se jich šest na desce objevuje dvakrát. Taktéž kolísá obsah. Mezi milionkrát osvědčenými postupy beze špetky invence, které by se ještě daly snést na jedno použití od DJe v klubu, se najdou smysluplné recyklace.
Například LoveGame s Marilynem Mansonem je zajímavým pokusem dát Lady Gaga ještě šílenější rozměr. Což zrovna u této zpěvačky může obstarat už asi opravdu jen král obscénností. Nejlépe dopadly remixy, které původní skladby necupují nemilosrdně na cucky, ale jen si pohrávají s celkovým tempem (Alejandro) nebo přidávají zajímavou hudební linku, jako v případě Paparazzi. Není v nich zrušeno původní kouzlo originálu. LoveGame od Robots to Mars je příjemně vyklidněné a něžnější. Pokerface má na desce kromě remixu také akustickou podobu jen za doprovodu klavíru, kde Lady Gaga zní trochu jako barová zpěvačka, zároveň však ukazuje plnou sílu svého hlasu víc než má jindy příležitost. Nejvíc se zřejmě očekávalo od remixu Eh Eh (What More Can I Say) od Pet Shop Boys, kteří jako skuteční profíci vědí, kam šáhnout, ale výsledek zní jako stereotypní záležitost, s níž se zruční muzikanti vyrovnali za jedno odpoledne. Skutečná pecka, která dokáže rozhýbat i na kancelářské židli, je schovaná na závěr – Telephone od Alphabeat.
Deska remixů Lady Gaga není tak úplně zbytečná, jak by se mohlo zdát. Ačkoli už originály jsou dostatečně svižné, elektronické a taneční a dalo by se očekávat, že remixy tudíž ani nemají příležitost přinést nový a svěžejší pohled, v několika vyjmenovaných případech se to skutečně povedlo. Jen je otázka, jestli sedm dobrých remixů ze sedmnácti není málo.
Vydáno: 3. května 2010, Universal
Délka: 17 skladeb / 74:00
Hodnocení MIXu: 5/10
Home page: http://www.ladygaga.com
MySpace: http://www.myspace.com/ladygaga