Zbrusu nová držitelka ceny Grammy za album Ellipse navštívila v rámci svého evropského turné i Prahu. Kdo by si myslel, že Imogen Heap je u nás známá maximálně tak ze spolupráce s IAMX na depresivní písni My Secret Friend, byl by překvapený, jak bylo Divadlo Archa zaplněné do posledního místečka. Imogen, fanoušky familiérně zvaná Immi, v Česku skutečně musí být oblíbená, protože cena 770 korun za lístek není právě málo.
Už fantaskní vybavení pódia napovídalo, že koncert nebude ledajaký. Scéně vévodil velký bílý strom ověšený světýlky. Po něm i nástrojích byla rozvěšena různá cinkrlátka, zvonečky, kovové pláty, tyčinky a spirály. K čemu všemu roztodivné tvary jsou, jsme ale museli nechat trápit naši fantazii do čtvrt na deset.
Mezitím nás v osm hodin přivítala samotná hlavní hvězda večera a uvedla předskokana jménem Back Ted N-Ted, který se se svou kytarou a syntetizátorem uchýlil do pravého koutu pódia (jinam ostatně ani vzhledem k rozsáhle aparatuře Imogen nebylo kam). S linkami na očích a těsnými kalhoty a stříbrnými converskami spustil tklivé melodie a zazdálo se, že se chystá vystoupení lehce hozené do stylu emo. Pak ale něžnou melodii zabil syntetizátorem, kterým z ní udělal směšný pazvuk, a začalo to být zajímavé. Na konci se publikum snažil sympatickým způsobem roztančit, což je ovšem u spíše introvertního publika vždy předem odsouzeno k neúspěchu.
Druhého předskokana si na turné Imogen vybírala z lokálních umělců, kteří jí na výzvu poslali svoji nahrávku. Ačkoli Imogen tuto část zamýšlela jako překvapení, zkazil ho časový rozpis vystoupení na vchodových dveřích Archy, kde byla uvedena Lenka Dusilová. Vystoupila s částí projektu Eternal Seekers, Beatou Hlavenkovou, která ji doplnila na klávesy. Imogen Lence několikrát během večera poděkovala a pochvalovala si její hlas. Křehké vystoupení nádherně podpořilo ráz koncertu a připravilo náladu pro hlavní představení.
Zpěvačka a experimentátorka zahájila koncert hrou na skleničku s vodou, za níž hned následovala First Train Home. Během koncertu využila spoustu těch cinkátek vydávajících něžné, podivné i hrůzostrašné zvuky. Na rukou měla i připevněné mikrofony, aby byly roztodivné nástroje slyšet. Vystoupení oscilovalo mezi něžnými melodiemi, při kterých by byl slyšet špendlík padající na podlahu a rytmickými písničkami jako Earth. Hojné využívání přírodních nahrávek - zpěv ptáků v Little Bird nebo praskající oheň v The Fire jen utvrzovalo dojem, že by se celý koncert hodil více do přírodního prostředí, kde by pod pravým stromem nasvětleným měsícem stálo její průhledné falešné klavírní křídlo (byly to jen elektronické klávesy tvářící se jako křídlo, což prý Imogen nevadí, protože se jí líbí, jak úprava kláves vypadá).
Imogen celkově velmi živě komunikovala s publikem, působila rozpustile a otevřeně povídala o momentech s bývalými příteli, které ji inspirovaly ke složení té které písničky. S rozvrkočenými kadeřemi, v nichž měla zapletena ptačí pera, působila jako novodobá hudební šamanka. To potvrdila i vysvětlením, že svá přání vkládá do písniček a věří, že čím častěji je bude hrát, tím spíše se to přání splní. Fanoušci by se mohli inspirovat a složit nějakou oslavnou písničku o Imogen, aby se k nám co nejdříve znovu vrátila.