Vlastně již od počátku své nyní čtyřleté existence se stala tato kapela saxofonisty Pavla Hrubého výrazným pojmem na domácí jazzové scéně. Hned první koncerty v tehdy otevíraném pražském klubu Akord byly pro Limbo velmi úspěšné. Tento kvartet se saxofonem, trubkou a energickou rytmikou zněl od začátku trochu jinak než jiné české progresivní jazzové kapely často bližší ke konzervatoři Jaroslava Ježka. Že takovýto směr organicky začleňující i prvky „vážné“ jazzové avatgardy nebo naopak hudebního humoru á la Art Ensemble Of Chicago umí naše veřejnost ocenit, ukázala vlastně i nominace alba Kalimbo na cenu Anděl 2008 v kategorii jazz a blues.
Na přelomu let 2008/2009 přerostly předešlé koncepční úvahy v novou elektrifikovanou podobu kapely a na třetím titulu pod značkou Limbo zůstal pouze kapelník Pavel Hrubý s kontrabasistou Tarasem Vološčukem, kterého ale po natočení alba Out Of Body postupně vystřídali spíše kolegové Martin Kapusník a Tomáš Liška. Tarase Vološčuka můžeme každopádně nadále vidět na občasných koncertech „staré“ podoby Limba. Noví členové dokončili celkový zvukový přerod kapely. Za klávesové nástroje usedl zkušený skladatel Michal Nejtek, za bicí Martin Kopřiva, toho podporuje také univerzální perkusionista Tomáš Reindl a k elektrickému charakteru souboru výrazně přispívá též kytarista Jiří Šimek.
Když se do razantního groovu zapojí Nejtkovo Rhodes piano, aby připravilo prostor pro mohutně znějící melodické téma, a když se v průběhu improvizací ozve i elektronický beat, začneme mít pocit, že v této šlapající sestavě hráči snad poprvé v historii českého jazzu správně docenili nadčasové koncepce Milese Davise z jeho novátorských sedmdesátých let – z alb Bitches Brew či Live Evil. Repertoár na tomto albu je však mnohem širší, ve Vološčukově kompozici Dowland elektronika jen lehce podmalovává příjemné akustické barvy. Po „mainstreamovějších“ kouscích Voyager a Native Country nás pak opět překvapí zvukové textury celku Gandhi, v němž se nápaditými samplovacími hrátkami postupně proderou tabla a zarazí je až závěrečný nekompromisně zkreslený kytarový souzvuk.
Dva nejrozsáhlejší kusy Hotel Kubrick a Solaris, vzešlé zjevně z kolektivní improvizace, nám ukazují konečně celou tu bohatou škálu nálad, jíž soubor disponuje. Hotel Kubrick se přes komorní sónické kooperace dopracuje až k rockové razanci, která si ale zachovává pro naše domácí soubory netypickou uvolněnost. Solaris je proti tomu jemnější, umožňuje ale zase práci s rozličnými zvukovými finesami. Takovéto kreace bez problému konkurují i vytříbené produkci zahraničních prestižních značek typu Rune Grammofon. Ze čtyř abstraktních akordů, blížících se zvukově již hodně ohranému mellotronu, vykrystalizuje závěrečný celek Lovering, v němž nás v abstraktní náladě překvapí úžasný klasický jazzově bluesový feeling. Z takového spojení vzešel skrytý klenot alba, jež jako celek trpí možná určitou stylovou nesoudržností. Ve výsledku však nezbývá než se hluboce poklonit umělcům i vydavatelství Amplión, které nás snad brzy potěší i dalšími kvalitními počiny.
Vydáno: 16.11. 2009, Amplión Records
Délka: 8 skladeb / 61:30
Hodnocení MIXu: 8/10
Homepage: http://www.limbo-music.cz