ITI
12. 2. 2010 DIVADLO 29, PARDUBICE
Americký saxofonista Ken Vandermark, německý trombónista Johannes Bauer, norský bubeník Paal Nilssen-Love a též německý hráč na analogový syntezátor Thomas Lehn jsou skutečně přední postavy světové improvizační scény. Jejich diskografie čítají nepřeberné množství rozličných položek na mnoha prestižních vydavatelstvích. V tomto obsazení pod společným názvem iTi však zahájili aktivitu poměrně nedávno a koncert v pardubickém Divadle 29 v rámci pravidelného cyklu Jazzconnexion byl jejich jedinou zastávkou v České republice.
Na jednom pódiu se zde sešly osobnosti rozdílné a jedinečné, jejich společná kooperace však stála především na opravdu kongeniální souhře. Již v úvodu se pódium rozdělilo na dvě pomyslné poloviny. Jedné straně dominoval svým teatrálním vystupováním rozený komik Bauer, svými „šepoty a výkřiky“ do trombonu i mimo něj dokázal publikum rozesmát, virtuozní vážnou hrou si ale vzápětí zase získával patřičnou soustředěnou pozornost, Thomas Lehn mu k tomu sekundoval se svou image šíleného vědce za stařičkým analogovým syntezátorem, z něhož dokázal vydobýt skutečně širokou škálu zvukových nálad. Z druhé strany vše řídil zamyšlený a přísně se tvářící Paal Nilssen-Love. Z každého jeho úderu byla cítit obrovská jistota a respekt k jejich závažnosti vyjadřovali spoluhráči ostrými změnami ve své vlastní produkci. Především na počátku tak Nilssen-Love působil jako „dirigent“ celého tělesa a potvrzoval tak, že patří v současnosti k nejrespektovanějším evropským bubenickým talentům. Vždy bylo překvapením, k jakému typu hry se po delším mlčenlivém mračení odhodlal. Ken Vandermark na pódiu působil nejméně nápadně, zaměřil-li se ale posluchač na jeho soustředěnou hru postavenou často na dlouhých vlastně i lehce minimalistických meditacích nad právě objeveným hudebním motivem, nacházel v těchto díky cyklickému dýchání rozsáhlých řetězcích vpravdě úžasné hudební dimenze.
Po dvou dlouhých improvizačních kusech a krátké přestávce pokračovala kapela ve svých kreacích již jaksi uvolněněji. Publikum se tak dočkalo i razantnější hry, živelné kreace všech hráčů se propojovaly do celkové bohaté struktury, soubor si ale i nadále zachoval veliký smysl pro kolektivní dynamiku. Návštěvníci si tak mohli vychutnat i Nillsenovy hrátky s bohatým arzenálem orientálních činelů a gongů znějících klasicky samostatně i modifikovaně při přikládání na poměrně běžnou bicí soupravu, uši nemohly nezaznamenat ani Vandermarkovo agresivní pištivé sólo na přefukovaný klarinet, jež se až překvapivě dobře prolínalo s nepravidelným analogovým pípáním Thomase Lehna. Ten ve druhé části koncertu výrazně omezil práci s cyklickými zvukovými průběhy a spíše umisťoval samostatné konkrétní fráze do právě vznikajících textur.
Na nadšené ovace zareagovala sestava ještě úsečným a výrazově již více redukovaným přídavkem, který tak skvěle připravil fanoušky na návrat z této cesty po vyšších hudebních sférách. Nahrávku opravdu odpovídající pardubickému vystoupení pořídili protagonisté v tyrolském St. Johannu 8. března roku 2008 na festivalu ArtActs, vydána byla na značce Okka Disk. Takto bravurně provedený koncert byl v naší kotlině skutečně výjimečným svátkem.
Homepage:
www.johannes-bauer.net
www.thomaslehn.de
www.paalnelssen-love.com
www.kenvandrmark.com
www.okkadisk.com