THE PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE
26. 1. 2010 PALÁC AKROPOLIS, PRAHA
Bosé holky v květovaných šatech. Prošedivělé máničky v umaštěných kšiltovkách. Dámy ve svátečních kostýmcích. Armáda fotografů s obřími objektivy. Režisér Břetislav Rychlík. Vladimír Lábus Drápal z Guerilla Records. A Václav Havel jako nezpívající člen kapely a hlavní kmotr nového alba. Málo platné, divoké časy undergroundu jsou nenávratně pryč. Na Plastiky se dnes chodí jako na vysokou kulturu, u které se nepaří, ale uznale tleská. Proměna v usedlou koncertní kapelu jim ale přesto svědčí.
Znovuzrozený Vratislav Brabenec a jeho průpovídky. Jiří Kabeš se svou apokalyptickou violou. Joe Karafiát v obligátní kšiltovce. Stydlivá Eva Turnová s flaškou nedopitého šampusu. Usměvavý Jaroslav Kvasnička za bicími. Josef Janíček schovaný za klávesami. A hostující Pepa Klíč na violoncellu. Dohromady skvěle promazaný stroj. Kytarista Joe Karafiát jako hlavní autor hudby sice působí za mikrofonem občas trochu nejistě, ale zbytek kapely v čele se suverénním Kabešem jeho občasné zakolísání bezpečně vyvažuje. Od zasloužilých umělců už nemůžete na pódiu čekat žádné vylomeniny. Precizně odehraný koncert však ano. A před náročným publikem v Akropoli si dali obzvlášť záležet. Tygr v Praze, Magorův šém, Maska, Marie vstávej. Ale i Kanárek, Podivuhodný mandarin, Absolutní vůle, Moc jsem si neužil, Magické noci. A Brabencovo fantastické fanatické kázání Pod křížem zůstaly ženy. Žánrové experimenty z nového alba i osvědčené hity se silnou basovou linkou. Plastic People of the Universe hráli skoro dvě a půl hodiny, přesto ani na okamžik nenudili. A komu i to bylo málo, mohl si na památku odnést láhev speciálního Plastického ležáku a cestou domů objevit další kulturní zážitky.