Oldřich Janota je skutečně jedinečnou osobností, a to i v kontextu české nezávislé scény. Na přelomu sedmé a osmé dekády seskupil formaci Mozart K, v níž tehdy experimentoval se samplery, ruchy a netypickými harmoniemi. V totalitním Československu tak o kousek předběhl celou evropskou scénu v čele s Einstürzende Neubauten. Později nabírala jeho hudba stále více meditativní, rozjímavý náboj. Dnes je označován nejčastěji za minimalistu, koncertuje jen za doprovodu akustické kytary a jako pódia mu slouží prkna čajoven, klubů a kostelů. Titul desky Ztracený ve světě tedy není jen první cover verzí na tracklistu, ale i jasným odkazem na Janotovu tichou, ale bohatou hudební práci.
Samotných písní se ujala řada známých osobností současného undergroundu – matadoři jako Traband, Jablkoň nebo Čankišou, jakož i mladší Květy, Žamboši nebo nedávno debutující harmonikářka Jana Vébrová. Jenže stejně tak, jak široký je rozptyl interpretů, je kolísavá i kvalita jejich zpracování Janotových písní. Například titulní Ztracený ve světě od Jablkoně víceméně jen jinak rozpracuje původní aranžmá skladby, bez větší osobité invence. Pak ale jde spíše o remix, než o hommage.
Naproti tomu bych vyzdvihl Červen na svaté od Jany Vébrové, která původně tísnivé a tíživé výpovědi přidala zasněnou, ženskou polohu. Skvěle se zhostili písně Žlutý kopec také Květy se svou romantickou a hravou náladou. Nejodvážnější a jeden z nejpodařenějších kousků uskutečnili FruFru, když pomalý a neklidný Hotel Savoy přehráli v triphopovém duchu.
Škoda, že všichni „poklonkáři“ nebyli tak troufalí. Podívat se na tvorbu tohoto osobitého umělce elektronickýma, hip-hopovýma nebo třeba punkovýma očima by bylo jistě možné a pravděpodobně strhující. Takhle jde jen o malé potěšení pro Janotovy fanoušky, které třeba někdy nahmátnou i ostatní – ztracené v regálech.
Vydáno: 27. srpna 2009, Indies Scope
Délka: 17 skladeb / 74:40
Hodnocení MIXu: 7/10
Home Page: http://www.indies.eu