ČESKÝ SLAVÍK MATONNI 2009
28. 11. 2009 STÁTNÍ OPERA, PRAHA
Anketa Český Slavík už dlouho nemá s hudebním oceněním mnoho společného. Je spíše satisfakcí nejokoukanějšího mainstreamu, že své PR konzultanty neplatí nadarmo, a oslavou lenosti českého národa v přijímání hudebního obsahu a v jeho následném hodnocení. Třicátápátá soška Zlatého slavíka, která přistála do vitríny Karlu Gottovi, svou setrvačností možná oslovila samotného zpěváka. Při děkovné řeči pronesl snad přelomovou větu pro další ročníky - totiž že vzhledem ke svému věku a množství jeho výrazně talentovaných kolegů patrně pro další roky ze soutěže odstoupí. Byl-li impulsem téměř výroční Slavík, pro něhož si přišel, nebo fakt, že ho mladší kolegové s přehledem svým rozsahem přezpívají (jako Vojtěch Dyk na premiéře Kudykama), je jedno, zajímavé bude, dodrží-li slovo. Což není tak jisté, protože po stand-up ovation poznamenal, že si to možná ještě rozmyslí...
Mnoho překvapení se ve Státní opeře, která by potřebovala renovaci stejně jako slavíková anketa, neodehrálo. Kategorii zpěvačky obsadily stálice Bílá (podvanácté), Lucka Vondráčková a Ewa Farna, která jediná si svoje bronzové ocenění aspoň trošku zaslouží. Skokanem roku se stali Marta Jandová a díky bohu alespoň Vojtěch Dyk, stejně jako následně kapela NightWork, s níž z plna hrdla zapěl jejich příšernou, až dobrou odrhovačku Globální oteplování. Kategorie zpěváku představila smutnou trojici Landa - Kolář - Gott a jako nejlepší kapely si hlasující vzorek Čechů vybral Kabát, Chinaski a Divokýho Billa. Objevem roku se stal Martin Chodúr, finalista soutěže Česko-Slovenská SuperStar, která sice ještě neskončila, přesto už ovlivňuje veřejné hudební mínění. Seč se moderátor večera Ondřej Brzobohatý snažil ze všech sil vnést do Opery nadsázku a humor, jsou věci, se kterými asi hnout jen tak nejde.