Muse jsou geniální kapelou. Minimálně jsou o tom bezmezně přesvědčeni, což mimo jiné potvrzovali silou svých prohlášení během nahrávání The Resistance („What will come out of that is impossible to say."). A určitě si také uvědomili, že geniálním kapelám nesluší vydávat obyčejná konvenční alba. Cesta tedy logicky vedla ke koncepčně stavěné desce, implicitně tematicky členěné, nabité dlouhými opusy plnými zvratů. A patosu. Jestli vám tenhle popis lehce evokuje Queen, jste na dobré cestě. Konkrétně v písni United States Of Euroasia Bellamy barví svůj hlas do Mercuryho poloh a gradace po úvodním intru je více než podobná té z Bohemia Rhapsody. Možná i proto se Brian May vyjádřil, že takhle deska je fakt skvělá.
The Resistance je až na několik výjimek album stavěné na klavíru. Svou dominanci především potvrzuje v závěrečné trojdílné (!) symfonii (!!), ve které se naplno projevuje Bellamyho fetišismus v megalomanském patosu. Pokud se však už kytara dostane ke slovu, tak způsobí pěkný průvan, jako je tomu v Unnatural Selection nebo v MK Ultra.
Muse se za každou cenu snaží dokázat, že škatulka rocková kapela je pro ně příliš omezující. Za jejich muzikou lze cítit sebedůvěru, že dokážou vytvořit dílo, které je ještě dlouho přežije, které bude signifikantní pro celou jednu epochu. Přestože tohle jejich sebevědomí promítající se do muziky vzbuzuje obdiv i opovržení, tak minimálně zkusit přistoupit na jejich hru není úplně nezábavné. Alespoň u mě.
Vydáno: 14. 9. 2009
Celkový čas: 54 : 18
Hodnocení MIXu: 7/10
Home page: http://muse.mu
MySpace: http://www.myspace.com/muse