MARC´S RIBOT´S CERAMIC DOG
19. 10. 2009 PALÁC AKROPOLIS, PRAHA
Marca Ribota někdo pokládá za legendu díky jeho pětadvacetiletému účinkování po boku Toma Waitse, jiní vyzdvihují do nebes jeho spolupráce s Johnem Zornem, Johnem Medeskim nebo s dalšími osobnostmi jazzového newyorského downtownu, velmi ceněné jsou i jeho vlastní nahrávky. Formaci Ceramic Dog lze jen těžko označit za jeho sólovou kapelu, velký tvůrčí přínos bubeníka Chese Smithe a basisty Shahzada Ismailyho v ní totiž není možné popřít, všichni rovným dílem přispívají k celkové pestrosti repertoáru.
Alternativní rock či post-rock jsou dnes škatulky natolik zprofanované mainstreamovou produkcí, že to Marca Ribota a jeho kolegy dohnalo až k označení post-everything.
Na toto evropské turné přizvalo trio také maďarskou multiinstrumentalistku Eszter Balint. Její avantgardní přístup k houslím se uplatnil už při úvodní ruchové improvizaci. Celý koncert byl zkrátka úžasnou a strhující koláží mnoha stylových poloh. Vedle bluesrockových groovů nechyběly ani experimentální noiseové plochy, ani téměř hardcoreové burácení či freejazzové zkoumání možností nástrojů. Objevily se také jemnější folkrockové nálady, ve kterých se uplatnil i Ribotův syrový vokál nebo melodika ve zručných rukou Eszter Balint. Pokud bylo nutné ještě více zahustit některou zvukovou stěnu, chopil se Ismaily též elektrické katary a basové linky stíhal doplňovat starým syntezátorem Moog Rogue. Ať už se Ribotova hra pohybovala v jakémkoliv stylovém kontextu, vždy v ní ale zůstala alespoň malá návaznost na klasickou bluesovou tradici. Ta je vždy pro mistra základnou pro jakkoliv avangardní výlet. Možná i s tím souvisí jeho obliba ve starých a často už na první pohled opotřebovaných nástrojích či v občasných návratech ke starým evergreenům. Expresivní coververzi doorsovského hitu Break On Through (To The Other Side), jež mimochodem otevírá loňské studiové album Marc Ribot's Ceramic Dog – Party Intellectuals (Pi Recordings), si z koncertu pamatují určitě všichni posluchači, kteří ji poznali.
Naplánovat první pražský koncert amerického avantgardisty na pondělní večer bylo možná poněkud riskantní, ale ke katastrofě nakonec nedošlo. Sál Paláce Akropolis by sice snadno zvládnul i dvojnásobný počet návštěvníků, možná ale o to více byly ovace publika silnější a upřímnější. Dalším přídavkům zabránila až šibeniční desátá hodina. Kapela zkrátka předvedla skvělý výkon, jaký lze na domácích pódiích vidět jen zřídka.