TRUTNOV OPEN AIR FESTIVAL
20. - 23. 8. 2009 AREÁL BOJIŠTĚ, TRUTNOV
20. 8.
S hlavním headlinerem Primal Scream a tvrdými Pro-pain
Organizátoři před začátkem festivalu na webu oznámili, že první večer budou hrát nejočekávanější kapely. Tento smělý tah se vyplatil, lidé dojeli ve velkém, a tak po páté hodině areál tepal masami lačnícími po hudbě a tanci. O rychlý nájezd „nonstop party“ atmosféry se postarali brněnští šamani Čankišou a jejich chytlavá world music. Pařilo se na ně takovým způsobem, až se člověk bál, jestli ze sebe kotel vydá na Primal Scream ještě nějakou energii. Následovala první přestávka a mnozí teprve teď začali poznávat, co vše se Na Bojišti skrývalo. Program za 50 Kč cenou nepotěšil, ovšem obsahoval přehlednou mapku s vyznačením všech čtyř stagí (od loňska se rozšířila Undergroundová scéna s Hospodou ve stanu) a ostatních nezbytností. Tradiční Hare Krišna území se vznášelo na vlně meditativních melodií, v Krakonošově jídelně podávali česká jídla za lidové ceny a Gambrinus za čtvrt sta se točil prakticky všude.
Koncert Primal Scream začal rychlými písněmi, kotel vřel energií a radostí a Skoti na pódiu ze sebe očividně dávali to nejlepší. Postupně začali přecházet do své více psychedelické pozice a počátečního nadšení publika ubývalo. Primal Scream zradila délka koncertu, a tak trochu „přepálili start“. Z pařící hudby se stala hudba spíše poslechová, publikum se s umělci nesvezlo úplně na jedné vlně, a možná proto Skoti trochu otáleli s přídavkem. Tak jako tak šlo o kvalitní „šou“, ovšem ne tak moc jako na Čankišou. Následovali Pro-pain, trutnovský tahák pro fanoušky hardcore metalu. Kupodivu ale zaujali daleko širší publikum, než by se čekalo. Opírali se do nástrojů a hlavně do „tvrdé kůže na bubnech“ se stylem získaným v Mekce amerického umění, v New Yorku. Snad proto jejich živelný metal působil vlastně obrovsky lehce a stravitelně. Přeživší se po koncertě uchýlili „pod zem“ do Underground stanu a užívali si Beatles a sixtees revival The Boom. Poslední linka basové kytary splývala s linií východu slunce.
21. 8.
Ve znamení levičáků Anti-Flag a s otázkou: „Vypískají Kryštofy?“
Páteční program začal na hlavním pódiu až ve 14:00, proto hodně lidí využilo dopoledne k návštěvě „poslední výspy civilizace pod horami“, Trutnova. Posilněni krásami náměstí a jeho okolí, popřípadě chutným obědem se pak vraceli na show indiánských bubeníků, po níž následovalo vystoupení romské skupiny Terne Čhave. Organizátoři pozvali i Jana Kryla, bratra slavného písničkáře, který však působil unyle, nudně, jakoby snad ani nekoncertoval, ale spíše si zkoušel doma akordy. Následně zahráli Mňága a Žďorp a jako obvykle s nimi zpívalo celé Bojiště. Prvním opravdu hutným zážitkem se tak stalo vystoupení anglické hardcore rockové skupiny Enter Shikari. Tihle kluci se nebojí experimentovat, míchat styly (včetně trance soundu) a trutnovské publikum je za jejich odvahu odměnilo pořádným kotlem už v půl sedmé. Každý člen kapely se během koncertu prezentoval jako osobnost, běhali po pódiu, skákali po bednách, ale hlavně výborně hráli. Pro mnohé byli Enter Shikari tím největším festivalovým překvapením.
Po osmé hodině na hlavní stage nesměle vlezl Richard Krajčo se svou rádio-hitovou formací Kryštof. Trutnovské publikum se předvedlo jako neuvěřitelně tolerantní, křehčí polovička návštěvníků se posunula dopředu, zatímco zbytek si porůznu dopřával zaslouženého odpočinku. Písně, které zní na populárních FM frekvencích, zahrál Kryštof v podstatě beze změny. Krátký koncert někoho potěšil a snad nikoho nenaštval. Americké levičáky Anti-Flag obklopovaly v programu české kapely Visací zámek a Sto zvířat. Ačkoli na ně přišlo dost lidí, rozhodně se při nich publikum nevyskákalo tolik jako během českých stálic punku a ska. Tvrdou a kvalitní show Anti-Flag dost násilně přerušila politická vložka, během níž se apelovalo za záchranu „alternativní kultury“ squaterů z vily Milada. Přestože se Anti-Flag snažili sršit punkovou energií, na vystoupení Enter Shikari tihle kluci z Pittsburghu prostě neměli.
22. 8.
Den, kdy se Eva Pilarová stala oficiální královnou Trutnova
V sobotu odstartoval program už o půl desáté a na hlavním pódiu se objevily známé kapely jako NVÚ, -123 min. anebo Blue Effect. Zajímavá část line-upu začala však až v 16:30 koncertem ruské písničkářky Žanny Bičevské. Umělkyně z okruhu Bulata Okudžavy se přihlásila několika písněmi k jeho odkazu, zahrála však i ruské lidovky a klasické americké šlágry. V černém plášti působila její malá postava vpravdě monstrózně, zpěvem jen dokazovala, že má stále co předvést. Dalším vrcholným zážitkem se stalo vystoupení Monkey Business. Kapele se hlavně díky sílícímu hlasu Matěje Rupperta daří dělat stále lepší show. Na Trutnově zavládla taková atmosféra, že se Ruppert nebál skočil do kotle a nechal se nosit na rukách. Totální pařbu pak zakončil stylově pliváním ohně.
Když se po chvíli na vyvýšená prkna vyhoupla Eva Pilarová, do prostor amfiteátru se navalili prakticky všichni návštěvníci festivalu a nechali se nostalgicky a i trochu s humorem unášet melodiemi nezapomenutelných písní. Eva "Šubyduby" skvěle uctila památku svého přítele Waldemara Matušky, pozvala si Matěje Rupperta a zapěla s ním nesmrtelné duety tak, až si posluchači utírali oči zvlhlé dojetím. Pilarová však pokračovala dál možná ještě v ostřejším tempu, zazněly hity z divadla Semafor a jako vyvrcholení „šubyduby“ píseň původně od Mozarta. Pódiem proběhl věrný fanoušek a náčelník festivalu Václav Havel a jako vrchol všeho Evu Pilarovou vlastně všichni (ale fakticky hlavní organizátor) korunovali oficiální královnou Trutnova.
Další velká hvězda, Candie Payne, se bezmocně rozptýlila ve stínu Pilarové. Zato brazilští metaloví bratři Cavalera Conspiracy předvedli, jak má vypadat pořádně drsná hudba. Mají za sebou třeba i legendami opředenou Sepulturu, a je to na jejich hraní pořádně znát. Vlastně se dá říci, že jsou mnohem víc Sepulturou než samotná Sepultura. Zazněly tak staré známé pecky, které něco řeknou i těm, kdo metal moc nemusí. Přibližně ve stejnou dobu do toho v Undergroundovém stanu třískali kluci z Trunk Show se zpěvačkou Aileen Loy. Žena barvou hlasu nebezpečně připomínající Toma Waitse uchvátila nemalé publikum. Třískalo se do zmačkaných kýblů, vlnilo se plechem a tak podobně – unikátní záležitost. Den třetí skončil koncertem legendárních Plastic People a revivalem Velvet Underground.
23. 8.
Smutné loučení se slovem „prdeeel“ na rtech
Po třech dnech vysilující party málokdo vstal dříve než v poledne, kdy na hlavní stagi začínali The Prostitutes a hned vedle pogo-friendly kapela Houba. První pořádný nářez s probuzenými lidmi však přišel spolu se Skyline. Jestli jste zažili některý jejich koncert, přesně víte, jak dovedou roztancovat davy. Další chuťovka přišla o půl čtvrté spolu s Nahoru po schodišti dolů bandem. Kapela tu prezentovala své 2DVD, projela průřez své tvorby, a tak potěšila své věrné fanoušky. Když se po chvíli objevil Jiří Schmitzer s kytarou v rukou a zeptal se lidí, co chtějí zahrát, ozvalo se sborově: „Prdééél.“ „Prdel bude, ale až na konec,“ opáčil jemně ironicky Schmitzer a zabrnkal několik svých písní. Poté se připojila kapela, Schmitzer vstal ze židličky a začalo téměř rockově znějící vystoupení. Skutečně přišla i tolik očekávaná Prdel, Schmitzer se do toho opřel s trashmetalovým řevem a publikum nadšeně křičelo s ním.
Návštěvníci se pomalu loučili s Bojištěm, „zítra jdu do práce,“ se ozývalo smutně od odjíždějících. Málokdo už si vychutnal pomalé ska Polemiců, polské Akuraty anebo švédskou smršť The (International) Noise Conspiracy. Tak nebo tak Trutnov nikdo nemohl opustit zklamaný, zničený anebo v depresi. Tolik pozitivní energie, skvělých kapel a alternativních zážitků na jednom místě a v jeden čas totiž v Čechách prostě nenajdete.