COLOURS OF OSTRAVA
9. – 12. 7. 2009, OSTRAVA
Obavy pořadatelů ohledně letošních Colours of Ostrava se netýkaly návštěvnosti, která je na takhle nadžánrovém festivalu dlouhodobě až zarážející. Ne snad kvůli špatné dramaturgii, produkci nebo organizaci akce, ale čistě množstvím a spektrem posluchačů. Od čtvrtka, kdy festival zahájil britský skladatel Michael Nyman se svým Bandem, se totiž nad Ostravou točila bouřková mračna, která neslibovala mnoho dobrého. Naštěstí se nakonec postarala jen o dramatickou scenérii na obloze. Návštěvnost letos dosáhla téměř loňského maxima, což návštěvník pocítil jen chvílemi. Třeba když protisměrný dav zablokoval lávku spojující obě části areálu Černé louky a pár lidí napadlo krátit si cestu přímo skrze řeku Ostravici.
Letošní headlineři byli ve většině muzikanti, kteří se v České republice už představili. Výjimkou byl Jamie Cullum, jenž si v Ostravě odbyl českou premiéru. Britský zpěvák a pianista si s nonšalancí pohrává s jazzem a popem a zejména díky albům Twentysomething (2003) a Catching Tales (2005) se řadí mezi mladou naději hudební scény. Své první české vystoupení začal Cullum skladbou Get Your Way z desky Catching Tales. Stačilo mu pár minut na to, aby do svých sítí zachytil pozornost publika, zatřískal do klavíru, ale hlavně zahájil hodinovou show popového jazzu ve velkém stylu.
Protipólem Cullumova vystoupení pak byli následní Asian Dub Foundation a Morcheeba. Asian Dub Foundation mají v České republice poměrně stabilní fanouškovskou základnu, která kapelu kombinující elektroniku s world music táhne do Čech zpátky. V Ostravě jim buď chybělo zásadní množství energie nutné pro zvládnutí atmosféry, nebo se ukázalo, že jsou možná přece jen trochu přeceňovaní a místo hlavní stage by jim klidně stačila menší scéna. Morcheeba se v čele se zpěvačkou Mandou Zamolo (stejně jako při loňském pražském koncertě) zakonzervovala ve snaze pokračovat v rozdělaném díle, které ovšem bez zpěvačky Skye Edwards příliš nefunguje. Nejen, že poslední album Dive Deep svého času vysoce ceněné triphopové kapely zdaleka nesahá ke kvalitám desek jako Big Calm nebo Fragments of Freedom, ale ukazuje se, že obměna postu zpěvačky byla jedním z hřebíčků do rakve vývoje Morcheeby. Manda Zamolo, která se dočasně ujala role za mikrofonem, sice umí a umí dobře, ale ve svých béžových šatech na béžovém těle a absencí energie nutné, aby prodala odpočinkový repertoár kapely, nikterak neohromila. A kapela to nezachránila ani taháním většinou funkčních singlů jako Rome Wasn´t Built In a Day.
To, co nedokázala Morcheeba, se ovšem podařilo Ostravákovi Jaromíru Nohavicovi. Ten přitáhl a ve složení publika ukázal skutečně všechny barvy (věkové kategorie) Colours, ale hlavně se mu podařilo koncentrovat pod pódium rekordní počet posluchačů. Dojatého Nohavicu, který si v kuželech světla na hlavní stagei ve festivalovém prime timeu vystačil se španělkou a heligonkou, nechtěli lidé pustit ani když se dočkali své Komety a Ostravy a vyslechli si Nohavicovy zážitky a popěvky z Karlových Varů, kde hrál den před tím. Na Colours of Ostrava hrál Jarek Nohavica letos poprvé, a i když ho publikum nechtělo pustit z pódia, dokázal jako jeden z mála odhadnout tu pravou chvíli skončit. Třetí den festivalu úspěšně zakončili Stereo MCs, dnes už legenda taneční hudby, která funguje od neskutečného roku 1985, i když její frontman Rob Birch stářím stále vypadá o deset míň, než mu je. Začátek jejich koncertu byl načasován až na půl druhou noční, přesto bylo prostranství před hlavní stage plné a Birch se dvěma skvělými vokalistkami a DJ Nickem Hallamem předváděli neuvěřitelnou smršť energie a taneční klubové hudby, kterou vygradoval mimo jiné singl Connected ze stejnojmenného, Grammy oceněného alba (1994).
Letošní Colours stály kromě Nohavici hlavně na zahraničních jménech. Kromě jmenovaných stojí za zmínku i vystoupení mezinárodního (ČR, Německo, Španělsko, USA) projektu N.O.H.A., jehož zákadem je drum´n´bass kombinovaný s ledasčím a jehož velkou podpůrnou berličkou je sexy zpěvačka Minerva Diaz Perez. Nedělním tahákem byl americký saxofonista Maceo Parker, který už trochu prořídlý areál končícího festivalu hravě rozvlnil svým funkem, a David Byrne, jenž se po rozpadu Talking Heads odklonil od rocku k world music (která se v Ostravě skloňuje ve všech pádech). České kapely získaly prostor zejména na Czech Stage, kde zahráli Tomáš Kočko s Orchestrem, Jan Kalousek, Švihadlo nebo Michal Hrůza. Minoritní česká účast mezi vystupujícími vlastně ale nevadila. Colours of Ostrava nepotřebuje lákat publikum na bezvýrazný, ale davy lákající pop-rock domácí provenience. Zlata Holušová, ředitelka festivalu, totiž ví, že stejně tak jsou v Ostravě funkční zdánlivě malá zahraniční jména.
Foto: Marie Laudátová