Nový snímek Zdeňka Tyce El Paso pokračuje v tradici Smradů. Tyc se opět zabývá romskou problematikou a opět se jedná o dílo inspirované skutečností. Ale zatímco Smradi byli podkladem románu Rok kohouta spisovatelky Terezy Boučkové, El Paso je vlastně rekonstrukcí úseku v životě Věry Horváthové. Příběh sleduje mladou vdovu, matku sedmi dětí, kterou po manželově smrti semele neúprosný systém. Hrdince pomáhá několik gádžů, v čele se sociálním pracovníkem Kuchtou a ambiciózní právničkou „Slečinkou“. Jenomže zejména mladá advokátka není schopná přizpůsobit se odlišnému životnímu stylu romské rodiny, a ani Věra nechápe a nehodlá chápat, jak funguje společnost. Do této základní osnovy se Tyc pokusil vměstnat ještě vedlejší události, některé z nich ale v celkovém kontextu působí rušivě a patří mezi nejméně funkční místa celého snímku. Ať už vztah nejstarší dcery s matkou, anebo náprava místního Čecha trpícího předsudky vůči rodině Horváthových jsou lacinou vycpávkou.
Rozpor mezi unikátní autentičností a přízemním klišé je i v hereckých výkonech. Titulní hrdinka Irena Horváthová je zezačátku poněkud rozpačitá, což je ale pochopitelné vzhledem k tomu, že Horváthová je povoláním zpěvačka a ne herečka. Dětští protagonisté jsou na druhou stranu velice přirození a jako by pro ně kamera ani neexistovala. Nejstarší dcera Monika, zahraná Denisou Demeterovou, která se blýskla už v Indiánovi a sestřičce, sice už takovou spontaneitou neoplývá, přesto ale zahrála svou postavu příjemně civilně. Oproti těmto víceméně nehercům postavil Týc zkušené matadory českého filmu a divadla. Vladimír Javorský v roli náměstka je stejnou mírou úlisný jako nekompromisní, stejně tak Kuchta Davida Prachaře nespadl do žádné klišé škatulky a podařilo se mu vytvořit opravdového člověka se všemi jeho kladnými i zápornými vlastnostmi. Asi nejhůře dopadla právnička Lindy Rybové. Její výkon je rušivý, nepříjemný a místy teatrální a hysterický. Nevěrohodně a rušivě také působí karikatury sociálních pracovnic a obyčejných českých lidí. Tyc se až příliš okatě snaží donutit diváka, aby soucítil s hlavní hrdinkou. Paradoxně tím nepomáhá ani hrdince, ani svému filmu.
Kamera je civilní, a přestože se neopájí velkými obrazy, dokáže vystihnout poetiku chvíle. Stejně tak zvuk i hudba nevybočují, ale ani nepřekáží. Přesto, po filmové stránce připomíná El Paso o něco nákladnější televizní film a ani příběh sám o sobě příliš nefunguje. Zejména ve vyhrocených chvílích Tyc sklouzává k lacinému moralizování, a tím podrývá realističnost. Příběh je rozvleklý, interakce mezi postavami příliš nefunguje. Přes svou horlivost je Irena Horváthová stále jen neherečka, a když ji postaví proti profesionálovi, dialogy skřípají. V Týcův prospěch mluví jeho očividné zaujetí tématem a snaha o poodhalení praktik na českých úřadech, i zabedněnosti nás všech, průměrných občanů. Snaží se co nejobjektivněji zobrazit rozdíly mezi soužitím romské rodiny s "bílými", ale nikoho přitom neodsuzovat. Zároveň si bohužel neodpustí tak trochu dětinské výtky vůči zkažené společnosti.
El Paso, což v romštině znamená přepadení, je přesto příjemným překvapením. Sice nedosahuje takové kvality jako předchozí Smradi, ale v českých podmínkách představuje důstojnou alternativu ke všem těm třeskutě zábavným bezobsažným filmům, které tvrdošíjně ignorují veškerá jen trochu kontroverzní či nepopulární témata.
Režie: Zdeněk Tyc
Hrají: Linda Rybová, Irena Horváthová, David Prachař, Igor Chmela, Jana Janěková mladší, Vladimír Javorský, Igor Bareš, Leoš Noha a další
Kamera: Patrik Hoznauer, Jiří Berka
Zvuk: Jan Čeněk
Střih: Vladimír Barák
Délka: 98 minut