Autorem stejnojmenné předlohy filmu Watchmen je Alan Moore. Tento svérázný Angličan napsal i několik dalších komiksů, po nichž se vrhli hollywoodští producenti a vytvořili z nich velkofilmy. Za zmínku stojí především temné antiutopické dílo V jako Vendeta a dobrodružný steampunkový příběh Liga Výjimečných. V obou případech byl Moore z filmové adaptace zděšený a jakékoliv odpovědnosti za film se zřekl. Postoj anarcho-levičáckého Moora je pochopitelný při pohledu na to, jak málo oba filmy ctí svou předlohu ve snaze zapadnout do hollywoodské šablony na komiksové trháky. Zatímco Liga výjimečných dopadla skutečně jako popcornové béčko, film V jako Vendeta si naštěstí udržel velmi slušnou kvalitu a spád. Problém v jeho případě spočívá spíš v tom, jak si se scénářem pohráli bratři Wachowští, kteří ho přizpůsobili aktuální politické situaci a svým mesianistickým představám, kterými nás oblažovali již v trilogii Matrix.
Obtíže spojené s filmovými adaptacemi Moorových komiksů vyplývají z jejich poněkud nestandardní povahy. Jeho komiksy již dávno nejsou černobílými příběhy á la Superman, ale jakousi postmoderní dekonstrukcí žánru. Jeho díla jsou sociálně kritická s mnoha kulturními odkazy, které mladí čtenáři už obvykle nejsou schopni rozluštit. Jsou psány pro poněkud jiné publikum než Superman a tedy i hovoří jiným jazykem. Žánrová klišé nejsou parodicky popírána, ale Moore na nich staví. Hledá variace, rozbíjí je, aby je znovuoživil. Moorův hrdina není tak přímočaře hrdinský jako jeho američtí kolegové z 50 let, ale přesto je to pořád hrdina.
Jak se s touto výzvou vyrovnal třetí pokus o adaptaci Moorova díla? Čeká nás zpopcornovatění příběhu, nebo měl tentokrát scénárista předlohu v úctě? Je dost pravděpodobné, že Moore bude opět znechucen, třeba ale taky ne.
Film začíná vhledem do studené války, dobou, kdy konflikt USA se Sovětským Svazem přeroste do stavu „za 5 minut dvanáct“ - svět je na pokraji jaderného konfliktu s možnými apokalyptickými důsledky. Politici, ve filmu zobrazení velmi nesympaticky, mohou být chápany jako odraz současné světové nálady kolem konfliktu USA s islámským světem, i když Moore psal komiks v 80. letech jako reakci na nejžhavější období studené války, kdy opravdu mezi sovětským svazem a USA byla nukleární hrozba, alespoň lidé se jí obávali. Příběh zasazuje superhrdiny do téměř reálného světa, nečekejme tedy pohádkovou gotiku Burtonových Batmanů. Vláda používá superhrdiny podobně jako zbraně nebo své agenty do válečných konfliktů ve Vietnamu a zaměstnává je i všemožně jinak. Čas hrdinů však skončí okamžikem, kdy vejde v platnost zákaz nosit hrdinské masky a převleky, v nichž se skrývá jejich nadpřirozená identita. Dekonstrukci superhrdinského žánru lze spatřit poměrně výrazně v pečlivém vykreslení charakteru "hrdinů" - reálných, zranitelných a někdy dokonce bolestně trapných.
Rorschach, ústřední postava, co nás provází celým filmem, je fanatický moralista, kovboj s pohnutým dětstvím, lehký paranoik a sociopat v bizarní masce s měňavými černými fleky.
Komediant je nihilistický psychopat, i když patří do superhrdinské party. Příběh začíná jeho smrtí a později se objevuje v retrospektivách.
Nite Owl II si obléká sexy kostým batmana, pod kterým skrývá vizáž upoceného plešatějícího úředníka s nemoderními brýlemi. Přesto se zdá, že má ze všech postav největší rozum.
Silk Spectre II, nástupkyně své matky alkoholičky Silk Spectre, zastává úlohu hlavní femme fatal příběhu. Trochu hloupou, zato charakterní krásku, uvidíme v objetí s Nite Owlem II. s romantickým pozadím krásného atomového hříbku.
Ozymandias, typ árijského nadčlověka, touží po moci. Je vegetarián a i přes vliv rodičů v dětství nemá rasistické tendence. Usoudil, že jeho super inteligence mu dává právo rozhodovat o osudu lidstva - kráčí cestou volby menšího zla - „5 milionu lidí zemře, ale 5 miliard přežije“, což vlastně možná není vůbec špatné řešení.
Dr. Manhattan ze skupiny obyčejných superhrdinů vyčnívá. Narodil se sice jako normální člověk, ale díky nehodě v laboratoři se stal nesmrtelným polobohem, vládnoucím nad hmotou, prostorem i časem. Postupně se zdá, že ztrácí vnímání lidské morálky a nahrazuje ji morálkou kvantové fyziky.
Film trval 2 hodiny 20 minut a uběhl jako voda. Snad bych vytkla trochu nudné bojové scény – režisér má zkušenosti s filmem 300, tak se dalo předpokládat, že by mohl být trochu více invenční. Největší faux-pas ale bylo, když se Rorschach s „batmanem“ pokoušejí nabourat do počítače a úspěšně použijí metodu tzv. sociálního hackingu („Co takhle vyzkoušet jako heslo jméno Aniččina oblíbeného zpěváka? Máme to! Eminem!“) Počítač patřil Veidtovi - na to, že by měl být nejchytřejší muž planety, se v IT bezpečnosti moc nevyzná.
Dokonalé dílo to zdaleka není, ale rozhodně se pohybuje daleko od hlouposti amerického hollywoodského průměru.. A velké plátno tomuto filmu rozhodně sluší, takže se nebojte bezstarostně vyhodit peníze za lístek do kina.
Obtíže spojené s filmovými adaptacemi Moorových komiksů vyplývají z jejich poněkud nestandardní povahy. Jeho komiksy již dávno nejsou černobílými příběhy á la Superman, ale jakousi postmoderní dekonstrukcí žánru. Jeho díla jsou sociálně kritická s mnoha kulturními odkazy, které mladí čtenáři už obvykle nejsou schopni rozluštit. Jsou psány pro poněkud jiné publikum než Superman a tedy i hovoří jiným jazykem. Žánrová klišé nejsou parodicky popírána, ale Moore na nich staví. Hledá variace, rozbíjí je, aby je znovuoživil. Moorův hrdina není tak přímočaře hrdinský jako jeho američtí kolegové z 50 let, ale přesto je to pořád hrdina.
Jak se s touto výzvou vyrovnal třetí pokus o adaptaci Moorova díla? Čeká nás zpopcornovatění příběhu, nebo měl tentokrát scénárista předlohu v úctě? Je dost pravděpodobné, že Moore bude opět znechucen, třeba ale taky ne.
Film začíná vhledem do studené války, dobou, kdy konflikt USA se Sovětským Svazem přeroste do stavu „za 5 minut dvanáct“ - svět je na pokraji jaderného konfliktu s možnými apokalyptickými důsledky. Politici, ve filmu zobrazení velmi nesympaticky, mohou být chápany jako odraz současné světové nálady kolem konfliktu USA s islámským světem, i když Moore psal komiks v 80. letech jako reakci na nejžhavější období studené války, kdy opravdu mezi sovětským svazem a USA byla nukleární hrozba, alespoň lidé se jí obávali. Příběh zasazuje superhrdiny do téměř reálného světa, nečekejme tedy pohádkovou gotiku Burtonových Batmanů. Vláda používá superhrdiny podobně jako zbraně nebo své agenty do válečných konfliktů ve Vietnamu a zaměstnává je i všemožně jinak. Čas hrdinů však skončí okamžikem, kdy vejde v platnost zákaz nosit hrdinské masky a převleky, v nichž se skrývá jejich nadpřirozená identita. Dekonstrukci superhrdinského žánru lze spatřit poměrně výrazně v pečlivém vykreslení charakteru "hrdinů" - reálných, zranitelných a někdy dokonce bolestně trapných.
Rorschach, ústřední postava, co nás provází celým filmem, je fanatický moralista, kovboj s pohnutým dětstvím, lehký paranoik a sociopat v bizarní masce s měňavými černými fleky.
Komediant je nihilistický psychopat, i když patří do superhrdinské party. Příběh začíná jeho smrtí a později se objevuje v retrospektivách.
Nite Owl II si obléká sexy kostým batmana, pod kterým skrývá vizáž upoceného plešatějícího úředníka s nemoderními brýlemi. Přesto se zdá, že má ze všech postav největší rozum.
Silk Spectre II, nástupkyně své matky alkoholičky Silk Spectre, zastává úlohu hlavní femme fatal příběhu. Trochu hloupou, zato charakterní krásku, uvidíme v objetí s Nite Owlem II. s romantickým pozadím krásného atomového hříbku.
Ozymandias, typ árijského nadčlověka, touží po moci. Je vegetarián a i přes vliv rodičů v dětství nemá rasistické tendence. Usoudil, že jeho super inteligence mu dává právo rozhodovat o osudu lidstva - kráčí cestou volby menšího zla - „5 milionu lidí zemře, ale 5 miliard přežije“, což vlastně možná není vůbec špatné řešení.
Dr. Manhattan ze skupiny obyčejných superhrdinů vyčnívá. Narodil se sice jako normální člověk, ale díky nehodě v laboratoři se stal nesmrtelným polobohem, vládnoucím nad hmotou, prostorem i časem. Postupně se zdá, že ztrácí vnímání lidské morálky a nahrazuje ji morálkou kvantové fyziky.
Film trval 2 hodiny 20 minut a uběhl jako voda. Snad bych vytkla trochu nudné bojové scény – režisér má zkušenosti s filmem 300, tak se dalo předpokládat, že by mohl být trochu více invenční. Největší faux-pas ale bylo, když se Rorschach s „batmanem“ pokoušejí nabourat do počítače a úspěšně použijí metodu tzv. sociálního hackingu („Co takhle vyzkoušet jako heslo jméno Aniččina oblíbeného zpěváka? Máme to! Eminem!“) Počítač patřil Veidtovi - na to, že by měl být nejchytřejší muž planety, se v IT bezpečnosti moc nevyzná.
Dokonalé dílo to zdaleka není, ale rozhodně se pohybuje daleko od hlouposti amerického hollywoodského průměru.. A velké plátno tomuto filmu rozhodně sluší, takže se nebojte bezstarostně vyhodit peníze za lístek do kina.