Tentokrát Mendes opustil bezstarostná devadesátá léta a ve svém kritickém rozkladu životního stylu americké střední třídy pokračuje přímo v letech padesátých, tedy v době vrcholící iluze o americkém snu. V příběhu manželů Franka a April Wheelerových (Leonardo DiCaprio a Kate Winslet) už pro humor nezbývá místo, chybí jakákoliv romantika či nostalgie. Můžeme jen sledovat pomalý, depresivní rozklad vztahu i osobností a marně čekat na překvapivý zvrat nebo dokonce hayypend, který však nemůže nastat.
Když se ústřední dvojice seznámila, byla April začínající herečkou a Frank válečným veteránem, hledajícím své místo v nové, průzračně bezstarostné a bohaté poválečné společnosti. Pak přišlo první a vzápětí i druhé dítě a mladá rodina se najednou ocitla v úhledném předměstském domku v ulici s krutě ironickým názvem Revolutionary road (je záhadou, proč se česká distribuce rozhodla změnit název). April podle tehdejších zvyklostí skončila u plotny a Frank se stal otráveným úředníkem velké společnosti. Wheelerovi jsou zdánlivě šťastná rodina, za zavřenými dveřmi se však odehrává drama citlivých jedinců trpících úzkostí a odporem ke nesnesitelné masové kultuře. Frank svou frustraci řeší směšným poměrem s kolegyní z kanceláře a ještě osamělejší April nakonec vymyslí plán, jak z bezvýchodné prázdnoty uniknout. Rodina se má odstěhovat do Paříže, kde bude April pracovat jako sekretářka některé z vládních organizací a Frank se pokusí najít práci, která by ho skutečně naplňovala. Záchranný plán je však pomalu pohřben zejména díky předsudkům a nepochopení mezi sousedy a přáteli (žena přece nemůže živit rodinu), a Wheelerovi se ocitají v tragické pasti.
Mendes ve svém filmu (inspirovaném románem Richarda Yatese) dokonale vykresluje americkou společnost padesátých let, společnost davového blahobytu, ve které je každý projev individuality již předem odsouzen k nezdaru. Plátno zalidňuje odpornými postavičkami sousedů z předměstí, omezenými drbnami či bezvýznamnými úředníky, pro které je dřina ve velkokapacitní účtárně splněním životního snu. Vyčnívá jen duševně postižený matematik, archetyp moudrého šaška, který při občasných návštěvách otevřeně popisuje neutěšený vztah Wheelerových (tím však poněkud rozbíjí jemný, náznakový tón zbytku filmu).
Problémem může být to, že Mendes se na rozdíl od Americké krásy tolik nezaměřuje na obrazovou, zcela nejdůležitější stránku filmu a staví jej především na špičkových hereckých výkonech DiCapria a své manželky Winslet, která za svou roli zcela po zásluze obdržela Zlatý glóbus. DiCaprio je dokonalým typem nejistého muže, který se podvědomě obává svého postavení živitele rodiny, Winslet zase charismatická osobnost usilující o splnění svých snů v době, která existenci něčeho takového u žen vůbec nepředpokládala.
Kromě několika scén evokujících obrazy Edwarda Hoppera (Frank každodenně mířící do práce v děsivém davu stejně ostříhaných a stejně oblečených mužů nebo neskutečný polibek s dokonalými hrajícími si dětmi na dokonalém trávníku) je vizuální složka spíše jen profesionálně odvedenou rutinou a to, co by se dalo efektně naznačit obrazem, je ponecháno na hereckém koncertu ústřední dvojice. Nouzový východ je výjimečným filmem se značným nadčasovým potenciálem. Svým strohým pojetím se naprosto vymyká klasickému hollywoodskému kýči a pouští se do kritiky známých, ale přehlížených problémů. Ačkoliv je jeho děj zasazen do roku 1955 (tedy příznačně do doby, kdy Ginsberg začínal Kvílet), neveselá zpráva o rozkladném účinku konformní kultury ani dnes neztrácí na naléhavosti. A pokud ti, které do kina nalákala jen známá jména na plakátech, vyjdou ze sálu poněkud zaskočeni a otřeseni, tím lépe.
Text: Matouš Hrdina
Režie: Sam Mendes
Scénář: Justin Haythe (podle Richarda Yatese)
Hrají: Leonardo DiCaprio, Kate Winslet a další
Kamera: Roger Deakins
Hudba: Thomas Newman
Délka: 119 minut
Web: www.revolutionaryroadmovie.com