Jak vlastně vznikl název Tata Bojs?
Máme ho dlouho, my jsme ho vlastně vymysleli jako děti, bylo nám asi čtrnáct a vznikalo to takovým delším procesem, kdy každý si napsal několik favoritů. Když to beru zpětně, dopadli jsme ještě docela dobře, protože samozřejmě ve třinácti, čtrnácti letech člověk vymýšlí šílené věci. Pamatuju si například na Hanspaulský traktůrek, což by mě teď asi už moc nebavilo. Vlastně to vzniklo tak, že jeden náš bývalý spoluhráč, kytarista Ondřej Balík, přinesl název Tapa Boys. Tapa, to snad bylo něco z Karla Čapka, ale nejsem si jistý, a boys normálně s ypsilon. A my jsme tam s Bublajsem každý něco předělali. Bublajs z toho udělal to TATA a já jsem tam udělal to J, což nám tenkrát přišlo strašně vtipné.
Máte za sebou vydání bestofky smetana a následující turné, jak bys zhodnotil ohlasy?
Já myslím, že koncerty měly dobrý ohlasy, dokonce možná lepší než deska. Na koncertech ale bylo zábavné, že deska ještě v té době nevyšla nebo vycházela během nich. A tím, že jde o písničky, které už lidi měli možnost znát, mohli být třeba překvapeni, že najednou slyší docela odlišné verze. Také fakt, že to byly koncerty k sezení (kromě Flédy), vytvořilo jiný typ atmosféry, možná trochu přísnější, ale zase soustředěnější. Když jsme hráli, bylo vlastně úplné ticho. My jsme zvyklí, že když hrajeme, tak alespoň nějaký šum je. Takže to byl pro nás nový pocit z hraní.
Jak jste se dostali ke Korejkám, k Ahn Triu? Četl jsem, že se to připravovalo už delší dobu.
Vznikalo to dlouho, protože přece jenom máme každý svoje vlastní aktivity a Ahn Trio jezdí hrát po celém světě, zejména v Americe, Asii a v Koreji samozřejmě. Celé to vlastně vzniklo z velké části náhodně, protože náš bývalý manažer Ondřej Šturma se s jednou z nich znal. Chodila s jeho kamarádem a slečny z Ahn Tria se ho ptaly na nějakou kapelu pro spolupráci, protože se zase nechtějí úplně uzavírat jenom do světa klasické hudby. Ondřej jim dal nějaká cdčka a ony projevily zájem, že by chtěly něco zkusit udělat. To byl rok 2004 nebo 2005. My jsme ze začátku byli docela ostražití, protože jsme kromě promo materiálů moc nevěděli, co jsou Ahn Trio zač, a taky spolupráce mezi rockovými nebo popovými kapelami a vážnými tělesy dost často nakonec vychází jako spatlaniny. Nebylo to tak, že bychom se do spolupráce rovnou chtěli vrhnout, spíš jsme vyčkávali.
Pak nastaly dva důležité momenty, které rozhodly, že do toho jdeme. Jeden bylo seznámení přímo s Ahn Triem. Moc jsme nevěděli, jak se takové virtuózky ze světa vážné hudby budou tvářit. Tvářily se normálně, tak to jsme si říkali, že by se s nima dalo dobře komunikovat při spolupráci. A druhá důležitá věc pro nás byla, že jsme se domluvili s Markem Doubravou, naším bývalým kytaristou, že jim napíše aranže, protože jsme věděli, že mezitím dokončil studium skladby na Ježkárně. To pro nás bylo důležité, protože se nám líbí to, co Marek dělá v Hm. Taky hrál s námi, a tak dokáže odhadnout, co se k nám hodí a co ne. Navíc tím, že deska smetana je vlastně výběr, je i spoluautorem některých písniček. Všechno, co na albu hraje Ahn Trio, rozepsal on, takže má obrovský podíl na tom, jak nahrávka zní.
Jak teda novou desku chápat? Je to bestofka nebo řadové album?
To si musí každý přebrat sám.
Ale když jí říkáte smetana, tak to spíš myslíte s malým nebo velkým S?
Spíš s malým. Dá se to chápat jako to nejlepší ze všeho másla, co jsme zatím natočili. Ale odkaz na Bedřicha je samozřejmě také záměrný. Jako takový náš opatrný kontakt s vážnou muzikou. Navíc na začátku a na konci Toreadorské otázky z něj prvních pár vteřin citujeme, takže nám to přišlo jako optimální název. Vlastně je to výběr z písniček z let 1997 – 2007. My jsme teda nikdy moc neměli klasické rádiové hity, protože rádia toho moc nezahrála, singlová hitparáda u nás neexistuje, protože singly se nevydávají, takže člověk nemůže udělat to, že by jen posbíral singly ze žebříčk. Na smetaně je Tanečnice, ta se hrála asi nejvíc, jsou tam Pěšáci, Jaro. Můžeme to brát jako best-ofku, i když smluvně to tak není. Best-of vydá firma, aby s tím neměla žádné náklady. Už jenom Ahn Trio dopravit, ubytovat, to byl rozpočet skoro jako na celou novou desku s novými písničkami. Takže je to best-ofka, ale taková netradiční, obyčejnou si člověk může udělat v iPodu.
Tata Bojs zároveň v roce 2008 slavili 20 let své existence. Jaká byla oslava?
To byla velká oslava, bylo to vlastně přesně dvacet let na den od prvního koncertu, který byl 29. června 1988. Nám se podařilo si to domluvit taky 29. června, dokonce úplně na stejném místě, což je tělocvična na Hanspaulce, kde jsme koncert se Sokolníky vyjednali. A oni měli jednu podmínku. Báli se o novou podlahu, tak jsme měli koncert v přezůvkách, aby tam někdo nehamtal v kanadách. To byl skvělý zážitek, byli tam všichni bývalí členové, dokonce tam hráli i OTK, kteří tu měli taky před dvaceti lety svůj první koncert. Byla to taková naše společná dvacetiletá oslava a nám tenhle způsob přišel lepší, než dělat nějaké velké turné. Taky se nám nechělo moc propagovat, že už jsme tolik staří. Navíc polorodinná akce je mnohem příjemnější.
Dokáže Vás muzika po 20 letech hraní uživit?
My to máme tak nějak na hraně, vlastně asi ne, spíš nás přiživuje. Samozřejmě, že je třeba období, kdy máme víc koncertů. Pak to jde, ale když zase něco skládáme nebo nahráváme, tak to je čas, kdy nic nevyděláme, takže každý z nás se snaží se vedle muziky přiživovat jinak.
A co děláte? Máte každý normálně profesi?
Jak kdo, nejzajímavější profesi má asi Vládík, který je designér jídla, fotí různě na obaly, už toho má docela hodně. Když jdeme do potravin, tak nám třeba ukazuje: „Hele, tenhle hermelín jsme fotili my.“ Bublajs je zase výtvarník na volné noze, já občas píšu různé sloupky nebo jsem zkoušel nějaké překlady, ale je to těžké časově skloubit s kapelou. Když jsem měl před třemi lety denní zaměstnání, tak jsem si pořád musel brát různé dovolené, protože když je koncert třeba v Ostravě od osmi a já jsem v práci v Praze, je to dost dlouhý přejezd, takže musím odjet dřív, než končí pracovní doba.
V poslední době každá další deska Tata Bojs znamenala nový, originální přístup. Máte už nějaký konkrétní nápad na příště?
V současnosti nemáme předpřipraveného nic, tak jsme si jen říkali, že by bylo dobré novou desku udělat do roku 2010. Teď už zase po dlouhé době máme zkušebnu, kterou jsme dřív měli na Deltě, ale tu zrušili. Počítám, že na desce začneme tak nějak postupně dělat, zatím máme nahrané jenom nějaké jamy. Žádný koncept ani mantinel jsme si zatím neřekli, tak uvidíme, jak se to vyvine. Asi přirozeně.
TATA BOJS:
Pražská kapela, založená v roce 1987 Milanem Caisem a Mardošou, vydala osm řadových alb, nejznámější písně: Tanečnice, Attention Aux Hommes, Pěšáci, Jaro.
Text: Jiří Konvalinka
Foto: archiv