Režisér Ari Folman natočil tento svérazný autobiografický dokument coby pokus o rekonstrukci jeho vytěsněných traumatických vzpomínek na nasazení v izraelsko-libanonské válce v roce 1982. Tehdy devatenáctiletý Folman stejně jako další izraelští vojáci nečinně přihlížel tomu, jak libanonští křesťanští falangisté v odvetě za smrt svého vůdce Bašíra Džamáíla v uprchlických táborech Sabra a Šatíla zavraždili stovky (dle některých odhadů až tisíce) palestinských civilistů.
V úvodu se filmaři Arimu zpovídá starý kamarád pronásledovaný nočními můrami o psech, které musel zastřelit jako mladý voják v Libanonu. Ari si uvědomí, že sám si z války nepamatuje vůbec nic, a to i přesto, že podle všech okolností měl přihlížet masakru civilistů. Zjišťuje, že těch pár útržkovitých dojmů jsou možná jen plody jeho vlastní představivosti, a tak vyráží za kamarády a pamětníky, aby zjistil podrobnosti o své zapomenuté životní etapě.
Podmanivost Valčíku s Bašírem spočívá v tom, že vypráví stejně jako opravdová lidská paměť. Na rozdíl od klasických válečných filmů a dokumentů nepopisuje JAK válka ve skutečnosti vypadala, ale CO si z ní člověk po téměř třiceti letech pamatuje. Folman opouští klasickou narativní formu a prostřednictvím výpovědí tehdejších vojáků na plátně jen předvádí souhrn šokujících scén, výjevů možná faktograficky nepodstatných, které však v souhrnu vytvářejí dokonalý obraz o absurditě a nesmyslnosti většiny blízkovýchodních válek. Právě animovaná forma pak jejich sugestivitu ještě umocňuje. Do paměti se uloží nazí muži tiše vycházející z moře mezi padajícími světlicemi, arabský kluk s raketometem rozstřílený v olivovém háji, izraelští vojáci hrající si na pláži mezi ještě doutnajícími vraky vlastních tanků nebo scéna, která dala jméno celému filmu – pološílený voják pod palbou zběsile střílí z kulometu a tančí mezi domy pokrytými bašírovými portréty.
I když je Valčík s Bašírem často přirovnáván k úspěšné Persepoli Marjane Satrapiové (2007), jde spíše jen o blízkovýchodní asociaci. Kromě zcela jiné stavby se Valčík liší i ve způsobu animace. Všechny scény byly nejprve natočeny na video a poté ručně překresleny. I přes nutné zjednodušení kresby je míra stylizace minimální a film působí velice živým dojmem. K autentickému dojmu přispívá kromě samotné paradokumentární koncepce snímku i to, že takřka všichni protagonisté své kreslené obrazy sami namluvili. Folmanovi by se dal vytknout právě jen přilišný důraz na dokumentární aspekt, který místy vyústí až v „mluvící hlavy“ před černým pozadím a v jinak svižném snímku vytváří hluchá místa. Diskutabilní je také použití původních, neanimovaných záběrů následků masakru v závěru filmu. Ten vzbuzuje dostatenčné emoce sám o sobě a tato vypjatá tečka už tak jen znovu opakuje to, co už bylo řečeno předtím a lépe.
Film získal kromě mnoha jiných ocenění i Zlatý glóbus za nejlepší cizojazyčný film a je horkým favoritem na Oscara ve stejné kategorii. Ačkoliv má silný politický podtext, jeho výrobu a distribuci podpořila izraelská vláda. Právě v době, kdy na Blízkém východě utichá další krize, však Valčík s Bašírem nelze primárně vnímat jako politickou kritiku. Více než dokument o konkrétní válce je to strhující individuální pokus o poznání a očistu vlastní paměti a svědomí. Představa, že by podobnou výzvu ke společenské katarzi vytvořil i některý z českých filmařů, je více než lákavá.
Text: Matouš Hrdina
Režie a scénář: Ari Folman
Hrají: Ari Folman, Ron Ben-Yishai, Ronny Dayag, Dror Harazi, Zahava Solomon a další
Animace: David Polonskey, Yoni Goodman a další
Hudba: Max Richter
Délka: 90 minut
Oficiální stránky: www.waltzwithbashir.com