Slovo snímek je zde na místě, protože Sestra není jen klasickým filmem. Dala by se označit také jako obrazové pásmo nebo i sedmdesátiminutový videoklip ke stejnojmennému albu Psích vojáků. Právě temná a strhující hudba Psích vojáků je základním stavebním kamenem filmu. K ní se přidávají upravené texty Jáchyma Topola v sugestivním přednesu jeho bratra Filipa a román samotný je odsunut do pozadí. Zdálo by se, že takový způsob převodu literárního díla na plátno je nepoužitelný, ale ono to kupodivu funguje.
Co na tom, že Pancíř ve svém scénáři román zcela rozložil a útržkovitě z něj vyjmul jen několik výrazných motivů. Důležité je, že se mu povedlo nastínit jednoduchý příběh vztahu Potoka a Černé, který jinak jen obtížně uchopitelnému filmu dodává jistou kostru. Proudem obrazů je ilustrován jejich život v Praze, bezcílný útěk a závěrečný Potokův návrat do kruhu všedních dnů. Pancíř také úspěšně zachoval ducha románové předlohy, její poetickou rozevlátost a mnohovrstevnatost, sílící pocit civilizačního zmaru a beznaděje. Dovedně se vyhnul konkrétním reáliím počátku devadesátých let a ve filmu vytvořil atmosféru naprostého bezčasí, která divákovi poskytuje mnohem větší prostor k interpretaci.
Oba představitelé hlavních rolí, Jakub Zich a makedonská herečka Verica Nedeska, k dojmu z filmu přispívají spíš svou samotnou přítomností, jejich případné herecké výkony díky naprostému důrazu na hudební a obrazovu stránku filmu skoro zanikají. Zejména Zich typově výborně dotváří postavu Potoka, nejistou a rozervanou bytost v těle neproniknutelně se tvářícího mohutného chlapa. Kamera Martina Čiháka nutně navozuje otázku, zda je Sestra ilustrovanou hudbou nebo ozvučeným obrazem. Statické záběry herců střídá s obskurními detaily typu hliněného indiána či starých školních fotografií, dojem z filmu umocňuje nápaditě použitými zrcadly, dvojexpozicemi nebo animacemi. Snad jen občasný efekt inverze negativu působí až příliš kýčovitě.
Sestra údajně nemá být filmem jen pro artové projekce, a do distribuce tak vyráží hned v jedenácti kopiích. Určitě je to snímek přístupný i běžnému divákovi, závažným problémem se však může stát fakt, že od něj vyžaduje alespoň zběžnou znalost románové předlohy. Nepoučený návštěvník si z kina jistě také odnese silný zážitek, ale v úspěšném dešifrování filmu mu bude bránit frenetické tempo střídajících se obrazů a hypnotizující hudby Psích vojáků. Je zbytečné spojovat Pancířovu Sestru s její románovou předlohou. Jde o svébytný a propracovaný, ale také komplikovaný film. Má potenciál oslovit nejen duševně spřízněnou „ generaci Psích vojáků“, ale i každého, kdo se nespokojí jen s běžnou filmovou produkcí a nerad pěchuje umění do žánrových škatulek. Snad si stejně jako Topolův román najde mnoho zapřísáhlých příznivců a odpůrců, protože právě to bývá neklamným důkazem kvality díla.
Text: Matouš Hrdina
Námět: (román Sestra) Jáchym Topol
Scénář a režie: Vít Pancíř
Kamera: Martin Čihák
Střih: Adam Brothánek
Producent: Jiří Konečný, Endorfilm
Zvuk: Jan Marek, Alan Šubert
Hrají: Jakub Zich, Verica Nedeska
Vypravěč: Filip Topol
Hudba: Psí vojáci
Výtvarníci: Zdeněk Ruffer, Zorka Krejčí
Architekt: Zdeněk Eliáš
Koproducenti: Česká televize, Avion Film
Distributor: Artcam
Počet kopií: 11
Formát/délka: film 35 mm, 70 minut
www.sestra-film.cz