Těžko říci, podle čeho se porota na jihlavském festivalu rozhodovala, ale jedno je takřka jisté. Janečkův dokument předkládá otázky a nenechává člověka klidným. Samotný příběh Ivetky a její sestry Katky, která se natáčení nezúčastnila, by byl mimo rámec slovenské podhorské vesničky banální a nevěrohodný. V těchto kulisách však dostává širší rozměr. Film je barvitým portrétem bizarního a nám velmi cizího prostředí, malé uzavřené komunity nenápadně manipulované dvěma mladými vizionářkami.
Při sledování Ivetky a Hory si nelze nevzpomenout na Olbrachtovy knihy z Podkarpatí, které ve své době tlumočily asi tytéž pocity - fascinaci a údiv nad skrytou tváří země, kterou jsme považovali za relativně dobře známou a ničím nepřekvapující. Janeček bohužel coby dokumentarista udělal zásadní chybu - přistoupil na hru charismatické Ivetky a příběh o údajném zázraku začal sledovat zevnitř, bez potřebného kritického odstupu. Jeho film tak ztrácí nadhled a mění se na pouhý sled různorodých epizod, popisujících osud hlavní hrdinky. Ty tím však nijak neztrácí na síle.
Dnes třicetiletá Iveta a její sestra spatřovaly Pannu Marii pravidelně mezi lety 1990 až 1995. Za tu dobu se z Litmanové stalo známé poutní místo, přitahující desetitisíce věřících. Na stráních hory Zvir začaly vyrůstat stále honosnější svatostánky a Iveta prožila dospívání v nelehkém postavení neoficiální náboženské autority. Došlo na vstup a pozdější odchod z kláštera, dokonce i na pokus o sebevraždu. Film sice končí svatbou, ale jde o dost nejednoznačný happyend. Ivetčin příběh je líčen jejím vlastním vyprávěním, vypovídají také její blízcí, sarkasticky pojaté církevní autority i náhodní návštěvníci Litmanové. Asi nejsilnějším materiálem jsou však archivní videozáznamy z doby probíhajících zjevení, u kterých sestry doprovázel stále větší a větší počet poutníků. Dominuje zejména scéna posledního zjevení, kdy se Ivetka probírá z vizionářského transu, oznamuje definitivní odchod Panny Marie a okolostojící dav propuká v nefalšovaný nářek.
Nemusíme souhlasit s Janečkovým viděním celého příběhu ani se samotným výběrem tohoto obskurního tématu. Ivetka a hora však stále zůstává silným dokumentem, který můžeme vnímat hned v několika rovinách. Je to příběh o těžkém osudu jedné dívky, o síle její osobnosti a náboženského přesvědčení, obraz atmosféry nejistého a emocemi zmítaného Slovenska začátku devadesátých let, ale hlavně zpráva o tom, jak nejen v malé zapadlé vesnici lidské city stále s přehledem vítězí nad rozumem.
Text Matouš Hrdina