Režisér Henrik Ruben Genz však nenatočil jen bizarní western, v Ukrutně šťastných rezonuje i trocha mysteriózního Lynche, recenzenty stále dokola omílaných bratří Coenů (Jižní Jutsko zjevně taky není pro starý) a v pozadí je temně černá severská komedie. Policista Robert Hansen (Jakob Cedergren) není zas tak kladným hrdinou, jak by se mohlo na první pohled zdát. Do zapadákova byl převelen, protože v Kodani provedl cosi velmi nepěkného, bere podezřelé prášky a rychle se zaplétá do riskantního flirtu se ženou místního grázla Jorgena (Kim Bodnia). Obyvatelé městečka jsou přehlídkou podivných maloměstských typů, mezi nimiž dominuje mlčenlivé trio zfetovaného doktora, kněze a odpudivého majitele obchodu. Profesionální jednání nového policisty jim není po chuti, nikdy nic nevidí ani neslyší a své problémy si zásadně řeší sami, často za pomoci blízkého močálu. Robert je nucen stále více ustupovat ze svých zásad a zaplétá se do místního polosvěta. A když se objeví první mrtvola, zjistí, že odchod nebude tím nejlepším řešením a situaci začne řešit již zcela v místním stylu. Děj filmu se otáčí v překvapivých zvratech, ale všechny jsou dokonale promyšlené a ve výsledku až nepříjemně přirozené.
Nehybné záběry do ploché krajiny (která i s celou stylizací městečka opravdu silně evokuje pláně amerického jihu) jsou decentně podbarveny kytarou jako z reklamy a herecké výkony málo známých dánských herců snesou i srovnání s hollwoodským standardem. Zejména Cedergren se svým nehybným modrým pohledem by mohl z fleku hvízdat na harmoniku místo Clinta Eastwooda. Není divu, že zřejmě ukrutně otřesená a ukrutně pobavená festivalová porota ocenila Genzovu postmoderní filmovou mozaiku první cenou z letošních Karlových Varů. Zajděte se přesvědčit, že Ukrutně šťastni si ji rozhodně zaslouží.
Text: Matouš Hrdina