Oslovila Vás vlastně někdy gay / lesbická komunita, abyste zahráli na nějaké akci nebo je veřejně podpořili?
Kryštof Michal: V minulosti jsme hráli na pár akcích tohoto typu a hlavně jsme je podpořili tím, že jsme se před patnácti lety pojmenovali Support Lesbiens.
Hynek Toman: V žádných oficiálních materiálech o tom zmínka není a teď už se nám dlouho nikdo neozval.
Loni jste slavili 15. výročí vzniku kapely, přičemž jste se za tu dobu rozpadli a znovu dali dohromady. Myslíte, že byste dneska znovu měli chuť a vůli dávat dohromady rozpadlou kapelu?
K: Na to se nedá jednoznačně odpovědět. Tenkrát jsme se nerozpadli ve zlém, a proto jsme měli chuť po čase znovu něco dělat. Navíc přišel i impuls zvenku, jestli nechceme dát kapelu znovu dohromady. V takové chvíli hraje roli hodně detailů, takže spekulovat moc nejde.
Změnil se za tu dobu, co hrajete, váš přístup k hraní jako k práci?
H: Přístup se nezměnil, muzika nás musí bavit, abychom ji dělali dál. Spíš se mění technologie při natáčení, ale živé hraní zůstává jako třešinka na dortu všeho snažení.
K: Jediné, co se změnilo, je přijít na způsob, jak hrát dlouhodobě a přitom aby nás hraní pořád bavilo.
Foto: Ondřej Pýcha
Vydali jste sedmou řadovou desku. Co vás napadne jako první asociace s novým albem Lick It?
K: Prostě Lick It – lízat. Před patnácti lety jsme měli sdělení support lesbiens, dneska máme lick it. Bez jazyka by to nebylo ono – nemohli bychom si promluvit, zpívat, necítili bychom žádnou chuť a sex by byl taky o něčem jiném. Absence jazyka by byla fatální. Můžeš si tu desku slíznout, můžeš lízat a my podporujeme lesby.
Honza Daliba: Podle mě se dá interpretovat i jako „slízni si to, lízni si hudby.“
Jak šla práce na posledním albu? Je nějaká deska, na který byste se vyloženě trápili a nemohli ji dokončit?
H: To ne, ale dala by se rozdělit na alba, na kterých jsme pracovali déle než dva měsíce a na alba, která jsme dokončili do dvou měsíců.
K: Máme pravidlo, že na albu budou jen skladby, které se líbí celé kapele bez výhrady. Tím, že většinou na desce pracujeme po dobu okolo dvou měsíců, netrpíme výrobním procesem. Nejsme nijak přehnaně nespokojení.
H: Navíc nemáme téměř žádný odpad, takže nám většinou nezbydou žádné skladby, které by se na album nevešly. Každý z kapely má domácí studio, takže postupně před začátkem nahrávání posloucháme své nápady a rozhodujeme, na kterých zapracujeme tak, aby byly dotaženy do konce.
K: Jde i o přístup. Uvědomili jsme si, že každý hudební motiv může být nářez, dobrá melodie nebo písnička. Člověk k tomu jen musí dobře přistoupit. Když nemůžeme dál, zkusíme to jinak.
Četli jste Máj?
K: Jasně, že jo. Nicméně verše jsem se neučil, ty jsem naposlouchal a pamatoval si je dodnes. Ale teď mě zpětně potěšilo vzít si tuhle knihu do ruky a přečíst si ji bez toho, aby mě do toho komunistická škola nutila. Navíc člověk zjistí, že Máj je dost bichle a vůbec nejde o nějakou knížku pro děti. Je tak problematická, že si ji každý vykládá jinak.
Kývli jste tedy na spolupráci na Máji kvůli zpracovávanému tématu nebo kvůli spolupráci s režisérem Brabcem?
K: Kývli jsme proto, že šlo o výzvu, o notorický známý materiál s tím, že nejdeme do ničeho nesmyslného. František Brabec je velké jméno a obdobná nabídka je seriózní. Primárně jsme tak potřebovali F. A. Brabcovi odpovědět, zda nás Máj zajímá či ne, a teprve potom jsme viděli první střih z filmu a řešili, jak budeme pracovat. František chtěl hudbu, která bude příjemným doplněním dobového filmu, což neznamená rockovou hudbu ani Support Lesbiens. Začali jsme tudíž vrstvit motivy jednotlivých postav a scén a postupně pokrývali celý film. Hudby bylo potřeba hodně, protože Máj není založen na dialozích, tudíž jsme měli hodně prostoru na emoce a melodie dokreslující obrazy.
H: Šlo o intenzívní práci asi tří měsíců, načež jsme přepnuli hlavy a začali pracovat na desce Support Lesbiens.
Když se podíváte zpátky na natáčení filmové hudby, berete ji tedy čistě jako zkušenost nebo jako práci, ke které byste se ještě někdy chtěli vrátit?
H: Určitě bychom se nebránili tuhle zkušenost opakovat, ale záleželo by samozřejmě na tom, o co konkrétně by šlo. Nicméně primárně jsme do toho šli jako do velké zkušenosti, protože jsme nikdy originální soundtrack na objednávku nedělali. Naučili jsme se tak dost věcí a zkusili něco jiného, než normálně děláme.
K: Jsme kapela a vždycky zůstaneme kapelou, takže těžko najednou řekneme, že bychom chtěli dělat filmy. Hlavně to byla tak ojedinělá záležitost, že by bylo nesmyslné si myslet, že přijde v dohledné době další nabídka. Brabcova nabídka byla jednorázová záležitost a pak jsme prostě dál pokračovali jako kapela, která má zrovna novou sedmou desku.
Takže jste natočili soundtrack k Máji a hned nato šli točit řadovku? To jde tak rychle přepnout?
H: V podstatě hned. Prostě jsme si dali deadline a začali pracovat.
K: Nejde, ale šlo to. Neskončili jsme v pátek film a v pondělí nezačali pracovat na desce. Film jsme uzavřeli a pak jsme se začali soustředit na naši řadovku, vznikaly první nápady.
Foto: Ondřej Pýcha
Prolnuly se třeba některé nápady z Máje do Lick It?
H: Podle mě ne. Naše řadová deska je Support Lesbiens a soundtrack je založen na emocích vycházejících z nějakých obrázků a zpracování do filmového projektu Máje. Tudíž šlo o hodně instrumentálních věcí, není to naše klasická řadová tvorba.
K: Způsob práce na filmu je hodně jiný než na desce, nahrává se jinak a jinde, v jiné atmosféře. Nahrávali jsme pro někoho, kdo měl neustále právo nám do práce vstupovat. Je to úplně odlišná práce a oddělené světy.
Neláká někoho z vás odskočit si do stylově hodně rozdílného projektu, než jsou Support Lesbiens?
K: Naše hudba je tak mnohožánrová, že asi ne. Mně je úplně jedno, že někdo z kapely přijde s písničkou, která je čistý hard core nebo která je skáčko.
Honza: Snažíme se pracovat tak, aby si každý z nás našel v naší hudbě něco, co ho bude bavit, takže nemáme potřeby si někam odskakovat. Obsáhneme prostě tolik hudebních žánrů, že se každý může prosadit. Nejsme žánrově takové individuality, že by někoho bavil jazz a jiného black metal.
K: V jistou dobu nás totiž přestalo bavit sešněrovávat se hardcorem, který se od nás očekával, načež nás vydavatelství v roce 1996 odmítlo vydat s tím, že náš nový materiál neodpovídal najednou tomu, co pod naším jménem chtějí prodávat. To, že se naše hudba nedá stylově vyhranit, mě vlastně dost těší.
Založili jste vlastní vydavatelství Support Lesbiens Records. Bylo to třeba i proto, jak se k vám zachoval v roce 96´ label, který vás do té doby vydával?
K: Nebylo to úplně kvůli této konkrétní zkušenosti, ale možná tam hraje taky trochu roli. Ale základním impulsem nebylo to, že se k nám někdo z gramofirmy špatně zachoval. Kvůli tomu, v jaké situaci jsou dneska gramofonové firmy, nás napadlo, že bychom mohli založit firmu jako kapela, abychom kdykoliv měli možnost firmě alternovat. Chtěli jsme mít jistotu, abychom se nedostali v nějaké krizové situaci do úzkých. Každopádně to neznamená, že v tuto chvíli máme rozjeté vydavatelství. Jde o možnost rovnocenného právního jednání s kapelou.
Jaký je podle vás největší problém české hudební scény?
K: Podle mého zásadní problém české společnosti jako takové je to, že má pořád tendence všechno kritizovat místo toho, aby pochválila nějaké úsilí. Až se tohle změní, změní se náš celkový pocit z místní hudební scény. Naše společnost ovlivněná komunistickou zkušeností není naučena začínat u vlastního prahu. Nejdřív lidé musí pochopit, že musí začít sami u sebe, aby se něco změnilo.
SUPPORT LESBIENS LICK IT TOUR 08
HOST: CLOU
17.10. TEPLICE - Zimní stadion
18.10. NEJDEK - KD
22.10. PRAHA - INCHEBA ARÉNA (Malá sportovní hala, Výstaviště)
24.10. ČESKÉ BUDĚJOVICE - Bazilika
31.10. JIHLAVA - Sportovní hala
04.11. BRNO - Hala Vodova
07.11. ZLÍN - SH Novesta
11.11. OSTRAVA - Bonver arena (Tatran)
22.11. KRNOV - Kofola
27.11. Plzeň - DK Inwest
28.11. PŘÍBRAM - Junior klub
29.11. DĚČÍN - Škuner