Spolupráci s vokály i se smyčci si mladý progresivní soubor Vertigo Quintet vyzkoušel již na albu Live U Staré Paní. Na jejich třetí desce zastává roli obojího polská umělkyně Dorota Barová, známá především z dua Tara Fuki. Po vložení disku do přehrávače se rozezní krásná klenutá kompozice Sextet z pera klavíristy Vojtěcha Procházky. Celá kapela v ní potvrzuje svůj kladný vztah jak k tradici moderního jazzu tak k soudobé evropské hudbě. Zpěv Barové zde plní funkci spíše dalšího instrumentu, který se může spolu s trubkou Oskara Töröka a saxofony Marcela Bárty podílet na polyfonních pasážích skladby. Všichni hráči mezi sebou nádherně komunikují a jejich souhra je fascinující.
Zpívaný text v doprovodu klavíru otevírá hned následující lyrickou píseň Nieraz. Záhy se přidají s hrou smyčcem violoncello a kontrabas podpořeni velice citlivou hrou na bicí Dana Šoltyse. Text i jeho podání by někomu mohlo přijít lehce patetické, ale kdo zná více polskou hudbu, nepodiví se. Při poslechu se vybaví také proslulá Anna Maria Jopek. Některé výrazové prostředky mají obě pěvkyně podobné.
Všechny skladby na desce jsou skvělé. Spojuje je kompoziční propracovanost rozsáhlých témat i citlivý přístup k improvizaci, každá ale přináší navíc odlišné nálady a interpretační prvky. Török například ve skladbě Em Outra Parte předvede sólo v mnohém evokující tradiční hru např. Louise Armstronga, v závěrečném opusu nazvaném Nahoru se zase všichni hráči nejvýrazněji vrhají do společné uvolněné improvizace. Celá nahrávka však působí kompatně.
Za zmínku by stál také vysoce kvalitní obal a booklet, který jako jeden z mála v české produkci může konkurovat například standardu světoznámé značky ECM. Vzhledem k tomu, že i po hudební a zvukové stránce nebude Vertigo Quintetu její estetika vzdálená, je to úplně logické.
Tato kapela mne již před lety potěšila, že začala hrát něco jiného než v Čechách zakořeněné tradiční jazzové styly. Dle jejich dosavadního vývoje koncertní produkce i diskografie lze soudit, že nás má v plánu do budoucna ještě mnohým překvapit. Chcete-li se o tom lépe přesvědčit a nebo jen podpořit špičkovou kapelu, navštivte 26.9. křest této desky v divadle Dobeška v Praze.
Text: Jan Faix
vydáno: 11. září 2008, Animal Music
délka: 7 skladeb / 57:29
hodnocení MIXu: 9/10
Home Page: http://www.vertigoquintet.com
MySpace Profile: http://www.myspace.com/vertigoquintet
Zpívaný text v doprovodu klavíru otevírá hned následující lyrickou píseň Nieraz. Záhy se přidají s hrou smyčcem violoncello a kontrabas podpořeni velice citlivou hrou na bicí Dana Šoltyse. Text i jeho podání by někomu mohlo přijít lehce patetické, ale kdo zná více polskou hudbu, nepodiví se. Při poslechu se vybaví také proslulá Anna Maria Jopek. Některé výrazové prostředky mají obě pěvkyně podobné.
Všechny skladby na desce jsou skvělé. Spojuje je kompoziční propracovanost rozsáhlých témat i citlivý přístup k improvizaci, každá ale přináší navíc odlišné nálady a interpretační prvky. Török například ve skladbě Em Outra Parte předvede sólo v mnohém evokující tradiční hru např. Louise Armstronga, v závěrečném opusu nazvaném Nahoru se zase všichni hráči nejvýrazněji vrhají do společné uvolněné improvizace. Celá nahrávka však působí kompatně.
Za zmínku by stál také vysoce kvalitní obal a booklet, který jako jeden z mála v české produkci může konkurovat například standardu světoznámé značky ECM. Vzhledem k tomu, že i po hudební a zvukové stránce nebude Vertigo Quintetu její estetika vzdálená, je to úplně logické.
Tato kapela mne již před lety potěšila, že začala hrát něco jiného než v Čechách zakořeněné tradiční jazzové styly. Dle jejich dosavadního vývoje koncertní produkce i diskografie lze soudit, že nás má v plánu do budoucna ještě mnohým překvapit. Chcete-li se o tom lépe přesvědčit a nebo jen podpořit špičkovou kapelu, navštivte 26.9. křest této desky v divadle Dobeška v Praze.
Text: Jan Faix
vydáno: 11. září 2008, Animal Music
délka: 7 skladeb / 57:29
hodnocení MIXu: 9/10
Home Page: http://www.vertigoquintet.com
MySpace Profile: http://www.myspace.com/vertigoquintet