Ve druhém celovečerním filmu režisérky Michaely Pavlátové totiž oba dva své postavy nehrají, oni jimi zkrátka jsou. Každý z nás zná nějakou tu Ofku, věčně nespokojenou a nedospělou holku, která neví co se sebou, každý zná nějakého Ubra, podivného týpka, od kterého si odsednete v tramvaji. A každý ví, jak vypadá noc na periferii města, kdy pod zelenými světly zářivek vystupuje jeho odvrácená tvář, špína a lidé na okraji.
Příběhy Dětí noci jsou banální a směřují odnikud nikam, protože žádný život se přece neklene v ukázkovém dramatickém oblouku. Ofka se vyrovnává s rozchodem s Mírou (Jan Dolanský), který jí utekl k její nejlepší kamarádce Martině (Kristýna Nováková). Ubr ze záliby prohrabává popelnice a zoufale miluje Ofku, která ho stále odmítá. Osudy všech postav se střetávají v karlínské non-stop večerce, kde Ofka místo studia či smysluplné práce na nočních směnách utápí své životní ambice. Teprve loupežné přepadení ji donutí uvažovat o změně bezcílného života, která se však asi opět změní v iluzi.
Snímku dominují výkony obou hlavních představitelů. Martha Issová se do své postavy dokonale ponořila a scéna se zoufalou Ofkou potácející se tunelem pod Vítkovem patří k nejsilnějším momentům filmu. Neodolateně asociální Jiří Mádl se zde snad konečně zbavil nálepky teenagerovské hvězdy. A nelze nezmínit i jiné z postaviček nočního Karlína, které Pavlátová prohání po plátně.
David Novotný si užívá roli slizkého záletného strýce Edy, majitele večerky, kvalitní výkon podává i Lenka Termerová, filmová i skutečná matka Marthy Issové/Ofky. Ofčini rodiče jsou vykresleni v netradičním světle – v jejich vztahu s neúspěšnou dcerou nejsou vážnější konflikty, tváří se spokojeně, ale vlastně se trápí a bloudí stejně jako ona. Otec (Václav Helšus) truchlí nad mizejícím starým Karlínem, matka zase nad mizejícím životním elánem. V hudbě a kameře je něco ze Samotářů a něco z Děvčátka, na rozdíl od nich však Děti noci netrpí překombinovanou a těžko uvěřitelnou konstrukcí příběhu. O kvalitě scénáře Ireny Hejdové vypovídá i Cena Sazky za nejlepší nerealizovaný scénář roku 2006 (původně s ním absolvovala na FAMU).
Děti noci si rozhodně nenechte ujít, a jste-li z Prahy, vyražte po mnohoznačném konci filmu nočním městem do Karlína. Najdete je tam.
Text Matouš Hrdina