Pokud Akademie populární hudby sklízí kritiku za výroční ceny Anděl, jedna kategorie zůstává bez komentáře – Hudební událost roku. Multižánrové Colours ji vyhrály už dvakrát, protože vyčnívají skutečně vysoko nad ostatními akcemi svého druhu. Ač není festival dramaturgicky vystavěn na zastoupení jednoho majoritního hudebního žánru, jak je tomu často u ostatních letních open air akcí, dosahuje přibližně stejné návštěvnosti jako třeba Rock For People. Letos tak podle prvních odhadů dosáhly obě akce přibližně dvaceti tisíc návštěvníků. Praxe přitom osvědčuje jedno – moravské festivaly mívají lepší atmosféru než ty české. Kromě vstřícnějších lidí mají často i lokační výhodu. Blízkost velkých měst a přírody navozuje atmosféru bezprostřednosti a je příjemnější jak z hlediska dopravy tak z hlediska různých alternativních řešení v případě špatného počasí nebo, nedej bože, špatného programu.
Z areálu šestého ročníku Colours, jež stál na místním Výstavišti Černá louka a v podhradí Slezskoostravského hradu, ovšem nebyl důvod utíkat. Případně jen ve chvíli, kdy jste se rozhodli projít program přilehlých klubů nebo tiché scény kostela, kam se festival rozrostl. Včetně počasí, které bývá nevyzpytatelným a nevyřčeným headlinerem každé venkovní akce, všechno šlapalo, a to až podezřele dobře, chtělo by se říci skeptikovi. Rozpětí, které Colours pokrývají, nespočívá jen v počtu hudebních žánrů zastoupených na hudebních scénách. V areálu protknutém říčkou Ostravicí bylo téměř celé barevné spektrum kultury – hudba, film, divadlo, tanec, a to i v podobě workshopů. Procházejíc uličkami mezi stánky a scénami jste se cítili jako ve velkém cirkuse plném vůní, hudby, uhánějícího života. Jste unaveni rychlostí střídajících se artistů? K dispozici je relax u říčky a případné osvěžení, abyste se ujistili, že nesníte či jen nebdíte. Na únavu totiž není čas. Zapadá slunce a headliner dne vyplňuje svůj čas. Třeba divokým setem balkánských melodií ve zběsilé disko variaci (Balkan Beat Box), plamenným flamencem říznutým latinou a legendárními melodiemi (Gipsy Kings), psychedelickou elektronikou (CocoRosie) nebo domácím hravým futuretrem (Tata Bojs). Žádá se uvolnění, splynutí a spontánnost. Žádá se revoluce – ústy umělců (místy až mrazivě úderný kubánský hip hop X Alfonso), s požehnáním pořadatelů a s příchutí soudržnosti (United Flavour). „Dělali jsme (...) všechno, aby naše hudební menu bylo skutečně bohaté a každý si našel to své, i to, co jej znova v pozitivním smyslu vykolejí z každodennosti,“ zní úvodní přivítání ředitelky a dramaturgyně festivalu Zlaty Holušové. Cílem této akce je totiž ukázat celé spektrum životní energie, která často skomírá u barev černá – bílá. A Colours of Ostrava není černobílý festival, však jako jeden z mála.