Přístavní jeřábník Ray Ferrier (Tom Cruise) je rozvedený a své děti vídá jen o víkendech. Bývalá manželka mu je teď opět přivezla a on má zase o zábavu postaráno. Malá dcerka (Dakota Fanning) jej sice stále bere jako tátu, ale 18 letý syn v něm žádný vzor mužství nevidí. Prostě typicky filmový obrázek americké rozvrácené rodiny.
Všechno by bylo jako obvykle, kdyby se však nezačaly dít zvláštní věci. Nejprve se strhne tajemná černá bouře, při níž za zvláštních zvuků udeří blesk asi 20x do stejného místa. Když se Ray a další lidé jsou podívat, co se to vlastně stalo, zjistí, že veškeré elektrické přístroje včetně aut přestaly fungovat. Po úderu blesku zůstala v ulici vypálená díra, která však není horká, ale mrazivě studená. Za pár minut se z díry stane kráter, z nějž vyleze obrovský marťanský stroj na třech nohách, jehož jediným cílem je tepelným paprskem zabít vše živé, co se jen pohne.
Ray snad jen zázrakem unikne smrti, vezme rychle obě děti a začne s nimi prchat pryč k jejich mámě do Bostonu.
Vědět další údaje o filmu je pro jeho návštěvu již zbytečné. Čím méně toho totiž o ději víte, tím více si jej budete užívat. Také zjištění jestli film vůbec skončí happyendem, nechám na Vás samotných.
Celý film sledujete pouze Raye a jeho děti, jako by to byl dokument o tom, jak Ray prchá před zkázou a smrtí od marťanských trojnožek. Vždy máte pocit, že, i když kamera nezabírá někoho z Royovy rodiny, nestojí od nich kameraman dále, než dva metry – nikdy neuvidíte efektní detailní průlety kamery kolem monster. A právě díky této dokumentárnosti, kdy spíš nebezpečí tušíte za svými zády, než abyste jej viděli, je tato iluze hrůzy a bezvýchodnosti dovedena k dokonalosti.
Z pohledu hollywoodských studií bude tento dokumentární pohled asi mírně kontraproduktivní. I když se film tváří jako typický letní blockbuster, roli rodinného filmu asi nesplní a i spoustu ostatních bude čekat něco lehce stravitelného
Avšak díkybohu za to. H. G. Wells napsal jako první sci-fi knihu o Marťanech, navíc o Marťanech, kteří se snaží zničit svět. Steven Spielberg jako první natočil film, který vypadá spíše jako dokument, i když počet použitých triků si s podobným „katastrofickým“ filmem určitě nezadá (Lucasova společnost ILM jich pro film připravila 500). Díky tomu tak vznikl ojedinělý počin, který stojí za to vidět, a který má tak šanci na delší život než jeho ostatní katastrofičtí bratříčci.
Ostatně, Spilberg měl také kde pro své ztvárnění čerpat námět. Když slavný režisér Orson Welles v roce 1938 uvedl rozhlasovou dramatizaci této knihy vydané poprvé v roce 1898, použil pro co největší autentičnost způsob mystifikační reportáže, když bez jakéhokoliv uvedení názvu hry, či obsazení, začala celá „hra“ zprávou o napadení země mimozemšťany. Vše bylo natolik realistické, že Američané začali propadat hysterii v domnění skutečné invaze Marťanů a dokonce i americká armáda byla během této hry v pohotovosti. Vše se vyjasnilo až po dvou a půl hodinách, kdy bylo vše uvedeno na pravou míru.
Fotografie: Bontonfilm.cz
Snad také jako já odpustíte Spilbergovi pár nelogičností, kterých se dopustil. I když občas čnějí opravdu výrazně, tomuto filmu se to dá naštěstí s lehkým srdcem odpustit.