Při vyslovení jména Vilém Čok hned každý ví o koho jde. Jsi výrazná osobnost, u které si skoro každý představí nějaké zaškatulkování. Co by jsi rád, aby se lidem vybavilo při vyslovení Tvého jména?
Asi bych rád, kdyby se lidem vybavila vzrůstající hudební kvalita. Mám – li být konkrétní, tak ve smyslu srovnání mé poslední desky Běž pro ty šproty(Areca Multimedia) s minulými deskami. Všichni mi alespoň tvrdí, že Šproty jsou nejlepší, co jsem zatím udělal. Těžko mohu říct co by se mělo lidem vybavit z mého charakteru, snad, aby lidem naskočil obraz člověka, který nelže. Já si totiž zakládám na mluvení pravdy.
Jsi hodně pracovitý?
Bohužel jsem. Sám cítím, že by to tak být nemělo a člověk by si měl užívat víc volných chvil a života. Až bude starý, tak nebude moct.
Máš snad pocit, že už nejsi nejmladší?
Ne, to ne. V žádném případě! Cítím se strašně nabitej. Myslím, že přichází nějaké mé zvláštní životní období entuziasmu,rozhodnutí a energie. Něco se stalo.
Zapojuješ již více zkušenost do toho, co děláš?
Určitě. Jako hudebník s roky nabírám zkušenosti. Přitom jsem měl čtyři roky pauzu a věnoval jsem se trochu jiným věcem než hudbě, protože mne mediálně hudba přestala oslovovat. Vždy jsem dělal to, co jsem chtěl sám a nepřizpůsoboval jsem se žádným trendům. Otázka jiná je, že jsem se věnoval taky jiným kšeftům, abych vydělal peníze, to je jasný. Televizní akce nebo tak, ale to byla existenční věc. Hudba je otázkou mého názoru a tady jsem neuhnul.
Zikkurat je Tvé první výrazné hudební angažování. Měl jsi už dříve nějakou hráčskou zkušenost?
První byla školní rocková skupina Exploze, která trvala od šesté do deváté třídy na základní škole. Dva roky poté vznikl Zikkurat.
Co bylo tím prvním impulsem k aktivnímu hraní?
První impuls mi dala máma, která měla doma klasickou rockotéku šedesátých let, kde byli George and Beethovens, Pavel Novák, Rebels, Olympic atd. A ona si to pouštěla a byla už v klubu Mladého světa. Chodili jí desky a mně se to líbilo, tak jsem si broukal u gramofonu už jako malý kluk. Máma to vycejtila, tak mi dala na LŠU, na kytaru. Na tu jsem hrál čtyři roky a pak jsem se poprvé dotkl rock´n´rollu a to byl konec. Protože jsem říkal: Kytara – samozřejmě, ale elektrická!
V Zikkuratu jsi, pokud si dobře vzpomínám, zkoušel z počátku více nástrojů?
Ano. Já jsem zkoušel kytaru i v Explozi, ale pak přišel lepší kytarista a já věděl, že mu musím nechat prostor. Vzal jsem tedy basu a my hráli v základním triu.
Někdy se na první pohled zdá, že hrát na basovou kytaru je jednodušší....
Záleží na tom, jak se k tomu nástroji přistoupí, jak se na něj hraje a zároveň jaký druh hudby se na něj hraje. Existují rockové styly,které nevyžadují moc velké hraní, spíš ale přesnost – jako například heavy metal, ale jsou i kapely, které hrají heavy metal a přitom mají basy neuvěřitelně složitý. Např.Dream Theatre.
Sledoval jsi poté, co jsi přešel na baskytaru, jednotlivé styly nebo jsi se držel toho svého? Učil jsi se podle někoho?
Na začátku jsem se učil jako samouk a vycházel jsem ze základů kytary, což bylo plus , ale kopíroval jsem baskytaru z originálních nahrávek. Ať to byli Uriah Heap, Deep Purple nebo Kiss a přicházel jsem ke kořenům ne notově, ale odposlechem.
Zikkurat byl úspěšný. Potom ale odešel z Výběru Ondřej Soukup a Ty jsi dostal nabídku do Pražského Výběru. Jak k tomu došlo.
Kluci (Michal Kocáb s Jirkou Tomkem) byli na parníku, kde hrál Zikkurat a tam mne viděli.
Na základě jednoho vystoupení jsi dostal nabídku?
Ano, na základě jednoho. Asi je zaujal projev. Říkali, že Zikkurat měl tak strhující projev a já to táhnul energeticky. Tak že mne musí mít. Po určitých peripetiích jsem tedy do Výběru šel. Psal se rok 1981.
Stát najednou vedle takových muzikantů jako je Kocáb nebo Pavlíček není asi lehké? Nejen hudebně, ale i osobně se setkávají odlišné přístupy. Přebíral jsi na sebe někdy polohu jakéhosi srovnávače v kapele?
To samozřejmě. Dá se říct, že Výběr je kapela samých osobností z nichž největší tření bývalo mezi Michalama. Hlavně umělecké. Kapela je jako rodina. První věci jsme zkoušeli velmi intenzivně. Po zákazu, když nás obnovili, jsme zkoušeli zase, tentokrát už s Kryšpínem. To trvalo skoro rok a vznikla zde již určitá tolerance. Přišel – li někdo s lepším nápadem, pak se vzal ten. Pokud ovšem někdo přinesl celou věc, tak si ji taky prosazoval.
Kolikrát jsi takto obohatil repertoár Výběru Ty?
Já jsem přinesl nejvíc věcí do desky Běr, ale Michalovi Pavlíčkovi se ani jedna nelíbila, tak mi je „vyprovodil“ nicméně posluchači si mohou udělat úsudek, jestli ty věci byli až tak blbý. Jednu mám totiž na Braňče skouzemi -Vykropim si kedlubnu a tři na Šprotech – Já mám doma roztoče, Světlo a stín a Nebezpečný nebe.
V době zákazu Výběru i souběžně s jeho koncertováním se ostatní členové kapely věnovali ještě jiným projektům a jiné muzice. Měl jsi také připravená svá zadní vrátka v době, kdy Výběr neměl jistotu, že bude hrát?
Právě že neměl. Já jsem se cele oddal Výběru. Nevím, jestli to bylo dobře,protože až když Výběr podruhé přestal hrát,viděl jsem nutnost postavit se na vlastní nohy. Byl jsem bez peněz, zato se spoustu hudebního materiálu. Tak jsem založil Novou růži.
Nová růže byl velmi zajímavý projekt. Zasloužili jste nejen posluchačskou přízeň, ale i uznání kritiky. Neměla ale dlouhé trvání. Úspěšné kapely se však občas obnovují? Prošel jsi někdy takovou úvahou v případě Růže?
Myslím, že comeback Nové růže není možný. Růže se rozpadla z několika důvodů. Jedním z nich byl těžký start. Poté, co jsme věnovali kapele dva roky života, žili jsme z úspor a zkoušeli jsme, přišla do toho revoluce., A tenkrát na počátku devadesátých let se chodilo hodně málo na koncerty. A my jsme tento fakt těžce nesli. Pak se to sice rapidně zlepšilo, ale zase se nám zhoršily mezilidský vztahy v kapele. Na to konto jsem si taky přidal polínko do ohně, když jsem si udělal první sólovou desku – Delirium Tremens. Ta byla sestavena z věcí,které Ota Balage, jako můj protipól v Růži odmítl hrát s tím, že jsou pro Růži moc tvrdý. Ota to navíc rozčísl tím,že oslovil další muzikanty a vzniklo BSP. A tím došlo k definitivnímu rozkladu.
Je – li tolik aktivit a ještě ke všemu se muzikanti mezi sebou propojují, jak pak funguje ta domovská kapela?
No právě. Osobně si myslím, že určitá diferenciace je na místě. Ve světě kapely tolerují sólové aktivity svých jednotlivých hráčů. Ne však už projekty,ze kterých se oddělí jádro jiné silné skupiny. To je divný.BSP může relativně konkurovat Výběru a i Michal Pavlíček nám slíbil, že zjara se se už nebude BSP věnovat.(On je ale číman a má stejně ještě nějakou kapelku v záloze). Ale kdybych se já vcítil do role diváka, tak by mi přišlo divný, že na rockovém festivalu, kde vystoupí dvacet kapel, tak jsou tam dvě známý skupiny, kde se prolínají lidi. Na druhou stranu je to zapříčiněný i trhem, který je tak malý, že Ti hráči se prostě neuživí. Chtějí-li dělat muziku, musí přistoupit na to hrát ve více než jedné kapele. Osobně by mě zajímal názor čtenářů,respektive fanoušků…
Jako divákovi mi to osobně tak vadit nebude, pokud ta muzika bude opravdu dobrá a trochu jiná. Nevadí takové propojování spíš komerci a vydavatelstvím?
Já si myslím, že ta kapela ztrácí především ksicht. Ztrácí auru výjimečnosti. Fanouškové mě na to konto mohou vyčítat. Na svou obranu musím říct, že Šproty jsem je měl hotové prakticky už v době, kdy jsme s klukama začali jednat o reunionu Výběru. O rok jsem tedy vydání Šprotů odložil i kvůli zkoušení novýho repertoáru. Bohužel Michal Pavlíček, byl tak zaneprázdněnej, že jsme prakticky museli všechny zkoušky zrušit. To bychom měli letos napravit.
Šproty jsou proti Deliriu i Čokoládě přeci jen posunuty i v rovině kvality dopředu. Teď na mne z Tvé desky dýchá větší přesvědčivost a radost z muziky.
Mám z toho velkou radost. Myslím, že kombinace numetalových kytar s elektronikou a specifickými bubny je výrazný posun. Okolí mi říká, že je to zatím nejlepší Čok. Tak jsem rád, že je tu nějaký kritérium, který stanoví sami posluchači. S By Passem pak od dubna vyrážíme na šňůru. Musím tu desku propagovat, jelikož jsem i její producent a platil jsem úplně všechno. Od studia až po muzikanty. Musím se tomu tedy věnovati dál.
S jakou mírou prodejnosti spojuješ svou spokojenost?
Záleží velmi na propagaci alba v součinnosti s vydavatelem. On by měl mít prvořadý zájem o propagaci,protože má i největší zisk. Teď se dává zlatá deska za deset tisíc prodaných nosičů. Za totáče se dávala zlatá za 100.000.Chápete ten obrovský pokles prodejů? Proto jsem radši skromný,dělám průběžně na Šproty promo, tak uvidíme. Začátek je slibný.
Tvé aktivity jdou ale i za kapelový rámec. Přišly muzikály. Ty jsi se v nich angažoval proto, že kapela nehrála, nebo to byla čistě další souběžná nabídka?
Nabídka muzikálů přišla vlastně už v roce 1993. Jeden z prvních muzikálů, co tu byl, byli Bídníci. A souběžně s nimi vznikl muzikál Pěna dní, hraný v divadle ABC. Myslím, že hodně progresivní. Tam jsem dostal nabídku. Režisér Petr Novotný režíroval po Pěně dní i Jesus Krist Superstar a angažoval mne i do Ježíše. Absolvoval jsem další tři roky ve velmi úspěšném Ježíši.
Tvá role Herodese byla solidně oceňovaná, nezávisle na postoji k Ježíšovi obecně. Začali se o Tebe lidé zajímat na základě tohoto úspěchu i z jiné polohy?
Určitě. Na muzikál chodí různorodé publikum. Na rockový koncert specifický a na muzikál různorodý. Tam si mne všimnou různí lidé třeba i z branže, kteří chtěli zakládat další muzikály a pak už se uvolnila lavina. Přišel Krysař, Johanka z Arku, Kráska a zvíře, Mrazík a teď Excalibur.
V čem to bude jiná Láska je láska oproti předchozím muzikálům?
Asi tím, že to bude odlehčený kus. Já se na to těším, protože v komediálním muzikálu jsem ještě nehrál. Budu hrát manžela Lucky Bílé.
Ty máš s Lucií Bílou poměrně dlouhý životní souběh...
To je pravda. De facto od filmu Pražákům, těm je hej, který jsme točili na revolučním přerodu. Já znám ale Lucku prakticky od jejího úplnýho zrodu. V době prvního zákazu Výběru jsem hrál v berounské kapele Moped a dopravce, který nás vozil autobusem chodil s holkou a tou byla Lucka Bílá. Naprostá náhoda. Jednoho dne jsme jeli někam na koncert, já přijdu na sraz k Petrovi k autobusu a on říká:“Hele, mám tady prima buchtu, ona pojede s námi.“
A dovnitř vlezla Lucka. To se psal rok 1984.
Přinášíš nápady do muzikálů?
Ano. Zásadní byl třeba nápad, kdy jsem si prosadil, že Mordred (Excalibur) nebude mít meč, ale dvě dlouhý dýky...... Jéé, hele, oni mě hrajou, poslouchej..... (z reprodukovaného rádia se náhodou ozývá Vilémova píseň), to je paráda... To je z projektu Netopýr, který zpívalo asi dvanáct zpěváků.
Určitě tu máš zabudované čokovskou smyčku, kde se náhodou objeví Tvá písnička...-))))
Ne,to nemám, =))) To mne mile překvapilo.
Vraťme se zpátky k Tvým muzikálovým nápadům.
Mordred je vlastně záporná postava, tudíž nemůže mít zbraň, kterou mají kladní hrdinové jako rytíři. Musí mít záludnou a tou jsou právě ty kudly.
Proč právě dvě, nestačila by skrytá dýka?
V tom je právě Mordredova výjimečnost. Dvě proto, že on je žací mašina, co zabíjí rychle a efektivně. Nemá totiž čas, potřebuje se vyblbnout s matinkou.
Co bys chtěl vlastně dokázat. S čím bys byl nejvíc spokojenej?
Myslím, že člověk je nejvíc spokojenej, pokud směřuje do své přirozenosti. Když nedělá věci, které dělat nechce a to je u umělce to nejcennější. Potom jsou jeho výkony o to lepší a nakonec i ceněnější.
Ve vyhlašování hudebních anket padají různá jména. Zajímá Tě, jak dopadneš ve Slavíkovi,v Andělovi atd.?
Nechává mne to celkem chladným. Svého času jsem byl ze Slavíka i zhnusenej, protože v totalitním režimu byli lidi, kteří se udržovali nejen díky tomu, že byli populární, ale i díky tomu, že měli někoho, kdo za ně hlasoval. Slavík není jen otázka kvality, ale kvantity. Ale abych nekecal,to neznamená, že se tím kvalita vždy vylučuje. Anděl je pro mě určitě prestižní ocenění. Když jsem se umístil ve Slavíku, měl jsem z toho první dny radost a pak mne to přešlo.
Měl jsi období, kdy jsi proslul tím, že nahráváš ústy různé zvuky. Pokud se vyslovilo jméno Čok, v uších jakoby samo zaznívalo Tvé proslulé “Ahááá....“ a různé skřeky. Do toho Tě pasoval Michael Kocáb?
No, to jsi trefil. Písnička, kterou Michael napsal – Karel nese asi čaj – tam vznikl ten můj typickej čokovskej pokřik, ale časem mi to začalo vadit, protože mě lidi přestávali brát jako zpěváka, ale jen jako někoho,kdo dovede udělat hubou všechno možný. Třeba Svěrák si mne pozval na svůj absolventský film Ropáci, kde jsem toho ropáka namluvil. Pak jsem to „zvukování“ bral na kšeft. Je pravda,že přišly i lepší nabídky v dabingu. Daboval jsem třeba hlavní figuru ve Waynově světě,Hledám dům holubí i různé kreslené pohádkové postavičky.
Bavilo Tě to?
Bavilo mne to sssstrašně moc.
Výběr přicházel vlastně na posledních koncertech se starším repertoárem. Teď máte před sebou vlastně povinnost vytvořit novou desku?
Myslím,že budeme muset, protože nás k tomu tlačí všechny okolnosti. Jak zájem fanoušků, médií a potažmo i gramofirma.
Desky vznikávají po dvou, třech letech. Šest let nahrávací odmlky je dlouhá doba. Kam bude směřovat Výběr?
Já se přiznám, že nevím. Každej z nás nese do Výběru svou představu a asi to bude muset být kompromis od každého z nás. A tím to bude třeba zajímavý, nevím. Zkoušeli jsme první věc, která je zhruba hotová a přinesl jí Klauda Kryšpín. Jmenuje se Nevíš o mně nic. Mohla by být slibná, ale nicméně by stálo za to jí doupravit. My jsme jí chtěli dorazit, ale jak už jsem říkal, Čombe (M. Pavlíček) byl zaneprázdněn.
Jak vlastně probíhá zkouška Výběru?
Zkouší se všemi způsoby. Jsou hráči, co přinesou písničku dost detailně vypracovanou, dokonce i v notách a s textem, ale tento způsob je dost nevýhodnej. Pokud se přímo netrefí, tak mu tu písničku rozsekáme na hadry. Rozcupujeme jí a vezmeme třeba jenom jednu část nebo nápad a pak to poslepujeme dohromady. Pro Výběr je lepší přinést jenom kostru melodie a harmonickou linku. Každý si uděláme představu a dotvoříme to všichni najednou. Aranžujeme to na fleku. To je asi nejlepší způsob, protože kriteria Výběru jsou velmi náročný. V dřívějších letech jsme hodně vyhazovali, protože někdo použil právo veta a skladba šla kukat.
Právo veta funguje po celou dobu?
Teď ano,dřív mě kluci vždycky nenásilně přesvědčili, hahaha…
Nynčkonc si ale neberu servítky, tedy jen po dobrém. Máme se totiž rádi,víme?
Nemáte tedy problém se něčeho zbavit?
V podstatě nemáme a to je dobře.
Měl jsi jedno období velký problém s rukou? Jak to vypadá nyní?
Úplně v pořádku to není, ale jde to.
Dostavil se velký strach o budoucnost?
Měl jsem depresi. Nevím jestli se tomu dá říkat strach, tak jsem si to nepřipouštěl. Od skla jsem měl fiklý všechny šlachy, nervy, žíly, všechno pryč a doktoři mi to dali úžasně do kupy (díky pane dr.Svobodo). Jen je blbý, že nervy rostou dost pomalu a já necítím bříška prstů, takže musím hrát trsátkem.
Hráli jste po dlouhé době letos hodně koncertů. Zapsal se vám nějaký více do radostné paměti?
Letos se nám povedlo hodně koncertů. Několik i na velkých rockových festivalech. Z toho jsem měl radost. Například v Trenčíně, na Malé Skále nebo v Českém brodě.
Tam jsem Vás viděl a přiznám se, že mi připadalo, že nejste úplně v pohodě?
Na to si pamatuji. Zvučil nás sice náš zvukař, ale my potřebujeme velký technický zázemí. Všichni máme dost elektronických věcí. Technici je přivezou, nastrkají kam co patří, ale máme problém s vyzkoušením. Při sólovém koncertě je to ok,je zavřený sál než se kapela kompletně připraví. Ale při fesťáku se aparatura naveze,zapojí a nikdo neví, jak to bude hrát. V Brodě nastal technický problém, který zvukař nemohl vyřešit a při první písničce nešel Michaelovi mikrofon. On jde přes několik efektů, který si Kocáb spouští na pódiu sám. Tam byly v první třetině problémy a to nás rozhodilo. Ale před námi byla obrovská louka a tisíce diváků se sešlo i od ostatních pódií a já viděl jenom moře hlav a les rukou.Tak jsme to překousli a naprali to do lidí. Oni se chytli a bylo to úžasný….hihihi. Pražská Lucerna byla zase komplikovaná z hlediska totální absence kyslíku. Několikrát jsem málem zkolaboval a dostal do obou rukou křeč. Točila to telina tak to tam možná bude vidět.
Vnímáš rozdíly mezi publikem řekněme na Moravě a v Čechách.
Já to nedokážu poznat. Lidi reagují většinou spontánně.
U Tvých textů je rovněž cítit energie a nejednou to v tématech hýří sexualitou. Je to pro Tebe silný zdroj?
Sexualita? Jestli to se mnou mlátí přirozeně, tak je to přirozený. A tak to taky má bejt. Žádný přetvářky,pěkně natvrdo ukázat, co jsem za pako, hihihi. Sex je příjemnej, je to vlastně sportovní činnost. A já mám sport rád. Já chtěl programově vytvořit texty, které jsou neobvyklé nebo se moc nepoužívají. Tak vznikly Klamy reklamy – antiglobalizační píseň.
Název sám skoro vyznívá jako dobrý reklamní slogan...
To je dobrý... Nesnáším ale vymejvání mozků reklamou. Nebezpečný nebe vzniklo jako odpověď na to, když různé sekty zazvoní u člověka, vylejí mu palici a on jim dá všechno, co má. Ale na Šprotech jsou i sexuální věci, jako je Gigolo, ale taky z jiného úhlu. On musí udělat nejen sexíček, ale i chodit nakoupit,vyžehlit a jiné věci, které můžou flustrovat i postelobijce.
Uvažoval jsi někdy i o zahraničním angažmá?
Uvažoval, ale bohužel jsem to nedokázal sám realizovat. Třeba teď mám tak málo volného času, že dělám několik věcí najednou.
Jaké třeba?
Dnes jsem si čistil zuby a zároveň čůral do umyvadla........
Více o Vilému Čokovi se dozvíte na stránkách www.vilemcok.com